Kde je Bůh? Lidé zklamou vždycky, Bůh nikdy

Mnohokrát jsem v poslední době, ale i dříve, od nejrůznějších lidí slyšel - Kde je Bůh? Kde je nebo byl Bůh, když se stalo to či ono? Kde je Bůh, když se rodí postižené děti. Kde je Bůh, když dochází k zemětřesením obřích rozsahů, pří kterých umírají desítky tisíc lidí. Kde je Bůh, když ve válkách umírá tolik nevinných. Kde byl Bůh, když jsem onemocněl závažnou chorobou, když se mi zlomila noha, když mě všichni podrazili a ubližovali mi, snažili se mě ponížit...atd.

Samozřejmě se na to dá odpovědět různě, je možné najít různé argumenty...asi před dvěma měsíci jsem ale slyšel song, od jedné křestanské skupiny - Almost Good, ve kterém se zpívalo něco ve smyslu - Proč se ptáte, kde byl Bůh, když ho nechcete přijmout do svého života nebo proč obvinujete Boha ze zla, když ho neuznáváte a neposloucháte - nechcete se dát vést tím, co on říká a nábízí vám...takový měl zhruba význam daný verš v angličtině, který už si bohužel nepamatuju přesně a nikde na netu, už jsem ho nenašel.

Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšel a nenapadlo mě podívat se na celou problematiku z tohoto úhlu pohledu a musím říct - v jednoduchosti je síla...Pokud by se opravdu lidé, nejlépe všichni, skutečně řídíli tím, co Bůh říká nebo alespon uznávali závaznost toho, co nám radí a nařizuje nám, nedocházelo by k mnohým excesům, vraždám, týrání, ubližování, zneužívání, krádežím, pomluvám, duševním zraněním, podvodům atp., respektive by k tomu docházelo v daleko menší míře...vždy totiž bude platit - Lidé zklamou vždycky, Bůh nikdy.

Je ale zároveň zřejmé, že některé špatné či nepříjemné věci, které nás v životě potkávájí, jsou jen velmi těžce vysvětlitelné a často nás velmi trápí a skličují...Tyto situace se pak pro nás  stávají nepochopitelnými a někdy se ptáme, proč je Bůh vůbec dopouští, proč se musíme trápit.  Před svým obrácením jsem  co se týče tématu lidského utrpení měl jednoduše za to, že se v některých případech jedná o zlo spácháné lidmi, kteří mají svobodu a Bůh jim nechce bránit projevovat jejich svobodnou vůli, a tak tomu mnohdy i je. Dnes se mi ale čím dál tím více jeví některé případy utrpení (v drtivé většině jde o méně závažné záležitosti) tak, že je někdy možná může chtít a i On sám ví, že to pro nás bude v konečném důsledku prospěšné - např. nemoc nebo choroba a následné vyléčení může nemocnému znovu vrátit víru atp.

Velmi zajímavý a poučný je v tomto ohledu příběh ze starozákonní knihy Job...

Byl muž v zemi Úsu jménem Jób; byl to muž bezúhonný a přímý, bál se Boha a vystříhal se zlého. ²Narodilo se mu sedm synů a tři dcery. ³Jeho stáda čítala sedm tisíc ovcí, tři tisíce velbloudů, pět set spřežení skotu a pět set oslic. Měl také velmi mnoho služebnictva. Ten muž předčil všechny syny dávnověku.

⁶Nastal pak den, kdy přišli synové Boží, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan. ⁷Hospodin se satana zeptal: "Odkud přicházíš?" Satan Hospodinu odpověděl: "Procházel jsem zemi křížem krážem." ⁸Hospodin se satana zeptal: "Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého." ⁹Satan však Hospodinu odpověděl: "Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně? ¹⁰Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohla. ¹¹Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit." ¹²

Příběh pokračuje a Satan postupně vyžaduje víc a víc, až nakonec Bůh svolí k tomu, že mu může vzít úplně vše až na jeho život. Job nakonec končí v chýši sužován několika smrtelnými chorobami s kůží plnou vředů, výražek, a kterou navíc zachvacuje množství červíků. Všechny jeho děti zemřou a přijde i o všechen majetek. Nikdy však na Boha nezanevře a  ani ho nenapadne jakkoliv na něj láteřit, i když ho k tomu dokonce i sama jeho žena nabádá a přátelé svými řečmi svádějí.

Bůh prostě není nějaký automat nebo náš otrok, aby na počkání plnil naše přání, které nám navíc mnohdy, at už z krátkodobého nebo dlouhodobého hlediska vůbec nemusí prospět, i když si to pochopitelně sami vůbec nemusíme uvědomovat.

Jeden kazatel Stanislav Kocka ze Slovenska k této tématice na FB uveřejnil na přelomu listopadu a prosince několik velmi pěkných tezí, z nichž první je od Austina Phelpse

Utrpenie je výborné hnojivo pre korene charakteru. Veľkým cieľom tohto života je charakter, lebo to je jediná vec, ktorú si ponesieme so sebou do večnosti. A získanie čo najlepšieho charakteru je cieľom našich skúšok. Austin Phepls

Často prosíme, aby sme boli uchránení od trápenia a
dokonca dôverujeme Bohu, že nás uchráni. Ale neprosíme,
aby sme boli takými, akí máme byť uprostred súženia a aby
nás Pán takými urobil. Ani sa nemodlíme, aby sme boli
schopní žiť v tých ťažkostiach, nech akokoľvek dlho
... trvajú, lebo chceme mať úplnú dôveru, že nás Pán drží a
chráni.

Každá ťažká úloha, ktorá prichádza počas vašej cesty – každá jedna, ktorú by ste radšej nerobili, ktorá vyžaduje najväčšie úsilie a najväčší zápas a spôsobuje najviac bolesti – prináša so sebou požehnanie.
Ak ju odmietneme urobiť, bez ohľadu na to, koľko nás to stojí, zmeškáme požehnanie.

"Viem, HOSPODINE, že človek nemá v moci svoju cestu a ten, kto chodí, neurčuje svoje kroky."
"Veď ma rovným chodníkom."
Jeremiáš 10:23 a Žalm 27:11Mnohí ľudia chcú usmerňovať Boha namiesto toho, aby sa podriadili, nech ich Boh usmerňuje.

JEŽIŠ ide pred nami a vedie nás tými najlepšími cestami – NIE NAJĽAHŠÍMI, ALE NAJLEPŠÍMI

Abych řekl pravdu, tak jsem do té doby nikdy pořádně a plně nechápal význam lidského utrpení, i když jsem samozřejmě nějak intuitivně věděl, že je ho zapotřebí a má na světě své místo - možná nám skrze něj chce Bůh naznačit, že ne vše s námi je v pořádku a dává nám tak možnost se obrátit, přilnout k němu nebo se ještě více změnit k lepšímu.

S tím například souvisí i půst a odříkání si, zříkání se určitých věcí - není i půst koneckonců takovým "utrpením", "trápením", pro ten účel, abych mohl být blíž k Bohu...když si vezmu pravý opak k postění se nebo k utrpení a strádání - zkrátka k nedostatku obecně tedy stavu, kdy má člověk všeho dostatek a nic mu nechybí...tak hrozí, zvláště má - li takový stav dlouhodobé trvání, že si může dotyčný/á namluvit (stejně jako třeba král Šalamoun ke konci své vlády), že je svým vlastním pánem a na Boha pozvolna úplně zapomenout...a začít se spoléhat jen sám na sebe...což je vlastně tak trochu i situace nebo stav, v jakém se nachází, celá naše euroatlantská, nejbohatší a nejvyspělejší civilizace, jaká kdy na tomto světě byla...