Chceš být zdráv? - Freedom isn't free

Asi před měsícem a půl jsem byl na jednom duchovním soustředění a při jednom  kázání zazněla myšlenka, která mě dost zaujala...

Kazatel byl v době, kdy pracoval za komunismu jako horník pod velkým tlakem svých spolupracovníků, kteří na něj dotírali a dobírali si ho kvůli křestanskému stylu jeho života. Osočovali jej z toho, že žije jak v kazajce, v otroctví, ve svázanosti...když nepije, nekouří, nechodí za ženskýma (i když měl stejně jako oni manželku) atd.

Reagoval na to jednoduše a s úsměvem: "Nevím, kdo žije v kazajce - jestli já nebo vy. Miro - ty když kouříš - můžeš přestat kouřit, kdy se ti zachce? Nebo můžeš přestat pít - kdy se ti zachce? Nebo přestat chodit za tou a tou...? Podiv se - já když budu doopravdy chtít, tak s váma můžu jít do té hospody nebo začít kouřit nebo chodit někam za tou a tou...Můžeš ale ty přestat kouřit, pít nebo chodit za babama? Tak mi řekni, kdo žije v kazajce a kdo ve svobodě?"

Často se stává, že i dnes lidé, televize, časopisy atp. - slibují svobodu, ale sami jsou služebníky záhuby. Co se člověka zmocní, tím je zotročen." (2.Petr.2,19)

Když jsem před nedávnem pobýval nějaký čas ve Spojených státech všiml jsem si, že na mnoha autech je nálepka s různými americkými symboly a nápisem - Freedom isnt free... Dnes vím, že je to klíčový princip i pro křestanství, který by se měl zdůrazńovat hlavně v dnešní době, kdy se lidé přímo vyžívají v tom, když mohou za svobodu vydávat něco, co ji vůbec není a v reálu jde  přitom jen o volnost (být za každou cenu free), která ve skutečnosti vede jen k zotročení duše, ducha a celé osobnosti. Ve Státech tento starý idiom Freedom isn't free (svoboda není zdarma) vyjadřoval jakousi vděčnost a uznání americkým vojenským silám, (dnes již je to kvůli různým kontroverzním zásahům a tažením komplikovanější) že bez jejichž oběti, závazku a dobrovolnému vzetí břemena by se žádný občan západního světa nemohl těšit z opravdové svobody a musel by žít v politickém ohledu v otroctví diktatury.

O svobobě v Kristu dobře pojednává příspěvek ze stránek Grano Salis -  část článku vkládám zde...

-

http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=9764

Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho.“ Gal.5,1
Svoboda je jeden z nejvíce překroucených a zneužívaných pojmů. Převažuje povrchní vnímání svobody /politická, občansko-právní, mediální, filosofická sféra/. Lidské svobody a práva - jako formální /jako idea a teorie na „papíře“/ a skutečné /jako reálné, uskutečňované v praxi/. Na toto slovo je třeba si dávat zvláště pozor, neboť když se někde mluví o svobodě, jedná se většinou o pravý opak.

V duchovním vnímání je hlavní podstatou, která vládne tímto světem nesvoboda-spoutanost.
Na tzv. „svobodu“ tohoto světa se váže hřích – svéhlavost neboli „samosvojnost“ a „jinudost“ – ubírání se svými cestami, nevnímání cesty k Životu, míjení se svým pravým cílem. Lidská touha po svobodě člověka láká na cesty, které mají pouhé zdání svobody, avšak vedou do hříchu a otroctví a končí v odsouzení a Smrti.
„Proto jestliže vás Syn vysvobodí, budete svobodní.“  (Ev. Jana 8,36)
Duchovní cesta v Kristu je cestou vysvobození od vnitřních i vnějších pout."Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu" /Lukáš 4,18 - Izaiáš 61,1/

Jan 8,31 - Zůstanete-li v mém slovu jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými...

K sepsaní tohoto článku mě přivedl krásný příběh (níže - Jan 5:1-9), který pojednává o tématu uzdravení - o kterém by se na první pohled mohlo zdát, že jde jen o fyzické uzdravení - že šlo o to, že Ježíš někde šel a pomohl nebohému člověku - a konec. V první řadě šlo o to, že tento nemocný muž, na kterého Ježíš narazil nebyl žádným způsobem zatrpklý, naplněný sebelítostí, nevraživě se dívající na svět nebo proklínající či zpochybńující existenci Boha. A pravděpodobně právě proto si vybral ze zástupů nemocných, kteří se nacházeli poblíž rybníku právě jeho jediného a jen na pouhopouhé Ježíšovo otázání - jestli chce být zdráv, odpovídá tento muž ano - zkrátka pořád věří a vzhlíží k Bohu a čeká na to, kdy bude moct být uzdraven - a zároveň se nesmiřuje se stávajícím stavem a ve zdánlivě neřešitelné situaci nerezignuje na úplné vyřešení jeho obrovského problému, až mu díky jeho neutuchající  trpělivosti Bůh nakonec opravdu naplní jeho největší niternou tužbu a přání.

Tento příběh je přejat ze stránek spkd.cz -

http://www.spkd.cz/2011/08/slovo20110830/

Ježíš mu řekl: ,Vstaň, vezmi své lože a choď!‘“ Jan 5:8


Jon Walker píše: „Před dlouhou dobou…jsem byl diagnostikován s klinickou depresí a začal jsem usilovně pracovat na hlubokém, trvalém uzdravení skrze Ježíše. Jednoho dne se mě Ježíš zeptal: ,Chceš být uzdraven?‘ Vypadalo to jako směšná otázka…ale věděl jsem, co tím myslel. Jsem ochoten tvrdě pracovat na tom, že budu čelit bolestivým situacím, že nechám odhalit hořkost a přiznám hlubokou, jedovatou zlost; jsem ochoten vzdát se tvrdohlavých výmluv, které mi umožňovaly zůstat stejný…dovolit Bohu, aby byl Bohem a přiznat, že já nemohu, ale On může; nebo budu trvat na tom, že…zůstanu v bludném kruhu bezmoci a beznaděje? Když se Ježíš zeptal člověka, který byl invalidní po třicet osm let: ,Chceš být zdráv,‘ ta otázka smetla dva tisíce let a vnikla do stínů mé duše… Velký Uzdravitel nabízí pomoc, vážně si vědom toho, že my nemůžeme, ale Bůh může, věděl jsem, že toto je pravda, protože On šel jedinou cestou vedoucí k tomu, aby nás učinil celistvými a zdravými…cestou kříže. Stejně tak jako naše vlastní kroky víry, ten první krok byl určitě nejtěžší…tento muž měl třiceti osmi letou zkušenost přesvědčující ho o tom, že jeho nohy ho nemohou unést…a neměl žádnou zkušenost s důvěrou v Ježíše. Udělat ten první krok ho stálo odvahu, energii a bolest. Ježíš toho muže nezotročil; osvobodil ho, posílil ho tím, že mu dal možnost volby a nezávislost na jeho strachu. Při ochrnutí zmatkem a strachem zůstává otázka: chceš být uzdraven? Uděláš to, co Bůh říká? Vezmeš své lože a budeš se rozhodovat Božím způsobem? Začneš žít ve víře a přestaneš žít ve strachu?“

D. Wilkerson říká: Jak z něj udělat všechno v tvém životě? Nepotřebuješ být v nějaké pozici, která se od Tebe očekává, není potřeba něco vyprodukovat, není potřeba něco napsat, není potřeba něco udělat, ale nejdůležitějším počinem je přimknout se k němu, položit se na něj - a vůbec největším darem od Boha pak je odkrytí toho, kdo vlastně Ježíš Kristus je a kým jsi ty v Něm...