Zlo plné smrtonosného jedu?

6. 10. 2011 15:48
Rubrika: Nezařazené

Dnes jsem náhodou narazil na jeden přínosný a obohacující článek o pomluvách, síle vyřknutých slov a jejich nevratnosti, tak jsem si řekl, že ho přeložím a hodím ho sem. Vzpomněl jsem si přitom taky na pasáž z Bible - Jakubův list 3.kapitola, která tuto oblast rozvíjí obšírněji a uvádí do souvislostí, do určité provázanosti i s ostatními lidskými aktivitami. Zvláště prostřednictvím 6. a 8. verše Jakub tvrdě a jasně vykresluje sílu jazyka a důsledky, která má jeho nesprávné využívání lidmi proti sobě navzájem. Jeden by si o tomto apoštolovi pomalu řekl: "To je nějaký fanatik - že by to bylo až tak...Jakub 3. kapitola - Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem....Ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu... - hmmm...Hned mi vytanulo na mysl, že i já mám s užíváním svého jazyka problém. I když si člověk uvědomuje, že může negativním vyjádřením druhému ublížit a snaží se tomu vyhnout, tak se pořád ne a ne - tomuto problému - způsobu hřešení zcela vyhnout. Někdy zkrátka stačí jen přikývnout, když je někdo z větší části pravdivě očerňován - což se může stát velmi snadno a člověk si to ani neuvědomí - a už se podílí na zlu, které může mít nedozírné následky. (i když pochopitelně existují i situace, kdy je negativního vyjádření na něčí adresu potřeba a kdy mlčení a "tolerance" naopak představuje zlo).

 

Jazyk je v tomto ohledu vlastně taková rozbuška, která může způsobit neuvěřitelně mnoho zla, nepochopení, spirálu dalších pomluv či nejrůznějších zlých skutků. Mnohokrát jsem mohl slyšet: "Co to vůbec kecá, co to mele ten...ta... (a podobně) ale jak chce, já mu/jí ještě ukážu...ještě se bude divit, ta ještě bude brečet." Dotyčný/á to provinilému vrátí a ten v podobném duchu usiluje o odplatu a vzniká tak nebezpečný - obvykle stupňující se - řetězec zlých činů, které ve skutečnosti ubližují oběma stranám. V takové chvíli se ale ve skutečnosti obě strany konfliktu stávají otrokem toho druhého - jejich mysl a v podstatě i motivy jejich jednání směřují k jednomu - vrátit to, pomstít se druhé straně - přes to nejede vlak - zkrátka jsou do do určité míry v zajetí zlého a vzdalují se tak od Boha. Obě strany si vytváří identitu správňáka - toho dobrého, který je v právu a jedná spravedlivě - zatímco ten druhý je zloduch, který mu jen ubližuje. Je pravda, že někdy - a většinou tomu tak bývá - s pomlouváním a očerňováním začíná určitý typ lidí, který si v této činnosti "libuje".  Jazyk zkrátka bývá často na počátku mnohého zla, které se na tomto světě děje. V případě negativismu, očerňování, pomluv - napomáhá vzniknout averzím, duševním bariérám mezi lidmi a brání opravdovému přijetí a lásce k druhým.

Jakub 3,2-10

  • 2Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo.
  • 3Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, můžeme tak řídit celé jejich tělo.
  • 4Nebo si představte lodi: Jsou tak veliké a jsou hnány prudkými větry, ale malé kormidlo je řídí, kamkoli kormidelník chce.
  • 5Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les!
  • 6I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem.
  • 7Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem,
  • 8ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu.
  • 9Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě.
  • 10Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji.
  • 11Což pramen z téhož zřídla vydává vodu sladkou i hořkou?
  • 12Což může, bratří, fíkovník nést olivy nebo réva fíky? Právě tak nemůže slaný pramen dávat sladkou vodu.

 

Jak mocná mohou být slova? - článek převzat z                      - http://www.billygraham.org/dailydevotion.asp?ArticleID=                                                                                                                                                                                    Jakub 3:5  -

Tak i jazyk malý oud jest, a však veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!

 

Tady je příběh ženy z Anglie, která přišla za svým vikářem se zanešvařeným  svědomím. Vikář o ní věděl, že je až chorobně navyklá pomlouvat druhé lidi - ve své vesnici pomluvila či očernila už snad naprosto každého. "Jak se mohu změnit?" ptala se prosebně. Vikář jí řekl: Jestli si chceš usmířit své svědomí, vezmi batoh plný husích per a polož jedno pero před verandu každého, koho jsi kdy urazila nebo pomluvila." Když udělala to, co ji poradil vikář, vrátila se k němu a zeptala se ho: "To je všechno?" "Ne," řekl jí starý moudrý služebník - "ted musíš jít a dát dohromady všechna pera, která jsi rozložila a přinést je nazpátek všechny ke mně." Po delší době se žena vrátila bez jediného peříčka. "Vítr je všechny odvál pryč," prohlásila zkroušeně. "Má dobrá ženo," řekl vikář, "tak je to i se všemi pomluvami. Nepěkná slova se jednoduše roztrubují, ale už je nikdy nemůže vrátit zpět.

 

Ať jsou má slova o druhých pronášena v duchu Tvé milující laskavosti, Pane.

 


Zobrazeno 1632×

Komentáře

HelenaH

díky-je to pravdivý. Nevím, jak vy- kluci a muži-ale my ženské-co budu povídat!!!! - teda mluvím za sebe holky!!!!

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio