Smrt - co nám zbude?

15. 1. 2012 21:34

Vrátil jsem se před chvílí z města a zvoní na nás soused. Oznamuje nám smrt jedné z našich koček. Přejelo ji auto. Viděl jsem ho už jen mrtvého v krabici se slámou, jak z něj teče krev.

  Bylo mi líto toho malého tvorečka, který tu na světě, i když postižený, byl velmi rád.  Vzpomínali jsme na pro něho typické projevy. Najednou jsem si, i když šlo jen o zvíře, mohl naplno uvědomit realitu smrti. Odpoledne tu ještě byl a já jsem si ho mohl pohladit po hlavě, když chtěl nějaké zbytky, a ted není. I když někde v Africe nebo i v některých jiných částech světa umírají nevinní lidé kvůli nedostatku jídla (myslím, že každé tři sekundy jedno dítě), tak si tuto realitu smrti často neuvědomujeme. 

Mně hned poté, co jsem se to dozvěděl hlavou problesklo, co jsem poslední dobou udělal špatného - a úplně zbytečně...a naopak, co jsem udělat měl a neudělal jsem...

Měl by ze mě Bůh radost?...nedávno mě při modlitbě přišlo na mysl (po určitých diskuzích tady, kdy jsem se nechal unést), že by bylo nejlépe, kdybych se choval a vystupoval vůči druhým tak, jako bych měl na druhý den zemřít...Co po nás zbyde?  Nakonec jen ta láska - láska, kterou v sobě máme od Boha, kdy se v nás odráží to, že jsme Jeho stvoření. 

 

Velmi zvláštní  také je, že jsem si včera po celkem dlouhé době, vzpomněl na svého dědu, který umřel už před osmi lety. Když se rodina sejde a nastane nějaká situace s obtížným řešením - tak někdy začneme s tím, jak by ji asi řešil děda - a skoro vždy  přitom dojde k tomu, že se prohnou naše rty a začneme se usmívat...ne protože by je řešil snad hloupě, ale kvůli tomu s jakou vervou, přímočarostí, jednoduchostí, radikalitou a notnou dávkou nekompromisnosti... 

A vzpomínal jsem na všechno ostatní - jak když vstoupil do místnosti - nebo přišel někde na návštěvu - prozářil svým entuziasmem, nesmírnou energií a takovou silnou vnitřní radostí - všechny přítomné a vyčaroval na jejich tvářích úsměv a způsobil, že se všichni radovali a měli dobrou náladu...Také jsem vzpomínal na jeho nejrůznější historky - jak utíkal gestapu, jak vydržel v cirkusu s medvědem, co prováděl když byl u partizánů, na jeho výbuchy tolik charakteristické pro cholerika, jak utíkali přes dráty, historky z lágrů, z Ameriky a Kanady, na jeho machistické sklony, to, jak byl schopný udělat pořádek, ale i radost, která v něm byla a to jak mě vždycky chytal za koleno a zmáčkl ho až mě to zabolelo -  smál se přitom a ptal se, jak se mám nebo jak nás chytal za rameno, hlasitě se smál a ptal se: "Jak je", jak nám domů nosil sladkosti, jak nás hlídal atp...

Dědu jsem nikdy neviděl brečet, ale chvíle, která mi z jeho života utkvěla v paměti asi nejvíce byla jedinou výjimkou - když několik dní před svou smrtí ležel v nemocnici a byl na tom  relativně dobře - byl natolik dojatý naši početnou návštěvou a asi už si i uvědomoval, že se blíží jeho konec a všechno na něj tak dohromady padalo, že se rozbrečel - po tváři mu tekly slzy a velmi emotivně, nálehavě a přitom vyklidněně opakoval: já vás mám rád, já vás mám rád, mám vás rád až přitom i vzklykal...ostatní se od dojetí rozbrečeli také...děda předtím pravděpodobně nikdy nikomu neřekl, že má někoho rád, že miluje...

 

a to je to, od čeho tu lidé opravdu jsou... aby milovali...Boha a bližní..nic jiného nezbyde...to je jediný poklad, který si opravdu odneseme...

 

 List Jakubův  4:14    Vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí!

Zobrazeno 1849×

Komentáře

Dubnanka

Prodi, díky!

Logen

velká pravda...díky

hans

Pěkně napsaný. No, nutí to člověka zamyslet se

Prodi

ještě mi při této příležitosti vytanul na mysl film Vojín Ryan - jak tam už jako starý jde na hřbitov všude bíle kříže, zelený trávník, vlajka - a při pláči vzpomíná jak k němu poručík (T.Hanks) těsně před smrtí pološeptem, sykavě promluvil - deserve it - zasluž si to...


List Jakubův 4:14 Vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí!

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio