V pátek jsem byl s mými známými několik hodin v jedné komunitě, ve které se schází lidé, kteří mají problémy s některým členem své rodiny - drogy, alkohol, hazard... vyslechl jsem si toho celkem dost - sebevraždy, prostituce, skoky z okna - s rozpůlením hlavy ve dví, pokažené - neštastné a nenaplněné životy, psychické poruchy způsobené určitým životním stylem atp...
Když jsem nad tím později přemýšlel, zjistil jsem, že tyto problémy vlastně vycházely z rodinného prostředí, ve kterém daní lidé žili - v rodinách, ve kterých se budto naprosto vzepřeli Bohu a nebo ho ignorovali - nespoléhali se na Něj a Jeho slovo a ani se nechtěli jakkoliv řídit Jeho řádem.. především ale a na prvním místě v těchto rodinách chyběla skutečná láska - vycházející z poznání Boha a vztahu s Ním..
S touto tématikou do velké míry souvisí i problematika rozvodů. Nedávno jsem narazil na velmi silné svědectví - kdy jedna paní popisuje svůj rozvod jako životní chybu..
Všimla jsem si, že Život víry věnoval celé jedno číslo rozvodům. Rozvody v církvi se množí s děsivou silou. Vím, že píši tuto úvahu - nebo zpověď, chcete-li - pozdě. Ale musím.
Rozvedla jsem se v roce 1977 po desetiletém manželství, kdy s námi můj první manžel již dva roky nežil a ze svého nového vztahu měl syna. Neunesla jsem vědomí, že mě vyměnil za svou sekretářku a naše dvě krásné děti vyměnil za nové dítě s jinou ženou. Požádala jsem o rozvod a stalo se tak bez průtahů. Potom jsem byla sedm let s dětmi sama a měla jsem spoustu času na přemýšlení o tom, co se mi vlastně stalo a kdo za to může. Když je člověk po rozvodu upřímný a poctivý, musí poznat i doznat, že i on sám udělal závažné chyby.
Já si vzala člověka nevěřícího, netajícího se na tehdejší dobu silně liberálními a uvolněnými názory. Věděla jsem o jeho pohledu na svět, ale chtěla jsem ho. Když on pak své liberální představy o rodině začal uplatňovat v praxi, nedokázala jsem to s nadhledem akceptovat. Bůh mě před tím svazkem varoval, ale já neposlechla. Do této situace poznání vlastní viny i hlouposti vstoupil můj drahý Pán Ježíš a odpustil mi a přijal mě. Znovuzrodila jsem se. Nebudu to tu rozebírat, protože své svědectví o setkáním s Pánem Ježíšem jsem popsala mnohokrát, ale teď mluvím o něčem jiném.
V roce 1984 jsem se po druhé vdala. S mým druhým manželem žijeme z Boží milosti šťastně 26 let a nebeský Otec nám mnoho požehnal. Máme dohromady čtyři děti a šest vnuků a žijeme se všemi ve shodě. Jsem vděčná za každý den, který od Pána dostávám.
A přesto vám, moji milí, musím dosvědčit jednu hlubokou pravdu.
DRUHÉ MANŽELSTVÍ JE MNOHEM TĚŽŠÍ NEŽ PRVNÍ.
Není to totéž, jako když prohrajete jeden zápas a nastoupíte druhý. Oba s mým manželem víme, že po celá ta léta jsme na lásce, porozumění i vzájemném štěstí tvrdě pracovali. A oba také tušíme, že kdybychom v mládí byli ochotni obětovat všechnu svou pýchu a sobectví ve prospěch toho druhého, jako se o to poctivě snažíme po celé druhé manželství, vůbec jsme se tehdy nemuseli rozvádět.
Proč vám to píši?
Manželství není žádná olympiáda, kdy jde o to, kdo z koho. Manželství je živý organismus. A rozvod je amputace tohoto organismu.
Stýkám se s mnoha ženami, které rozvodem prošly. Dnes už jsme šedesátnice. Ale na nás všech rozvod zanechal jizvy. A čím je člověk starší, tím se jizvy víc ozývají. To nemá nic společného s neodpuštěním, podobně jako třicetiletá jizva, která zlobí při špatném počasí, nemá nic společného se žlučníkem, který byl kdysi dávno vyoperován.
Stejně tak jsem si všimla, že i všechny děti z rozvedených rodin jsou nějak pošramocené. Každé jinak, ale všechny nějak. Nedávno to doznal o svých dětech i sám kníže Schwarzenberg. Když mluvím o dětech, nemyslím tím jen školáky, myslím na i vás, čtyřicátníky.
Přijde-li člověk o nohu nebo o ruku, stane se invalidním. Má-li spoustu kuráže a silné vůle, může se poprat s okolnostmi a prožít slušný život, ale přesto je invalidní. Když se člověk rozvede, stává se invalidním na duši a duchu. V naší zemi se padesát procent manželství rozvádí. V Brně je na některých školách už 75% dětí z rozvedených rodin.
Představte si, že byste na ulici potkávali každého druhého bez ruky nebo nohy. Jak strašný by to byl obraz? Jak bolestně bychom si uvědomovali, čím jsme postiženi. Každé druhé manželství je amputováno. Jsme národem duchovních a duševních invalidů, ale my hledáme výmluvy, kterými bychom to omluvili. Když říká Hospodin ústy proroka Malachiáše: „Nenávidím rozvod, nenávidím ho jako plášť potřísněný násilím...“ mluví tu právě o tomhle. Rozvodem možná není spácháno násilí na našem těle, ale je spácháno násilí na našem duchu a duši a to minimálně do dvou, ne-li tří generací dopoředu i pozpátku.
Náš národ je duchovní mrzák. Je to tak smutné, že mám slzy v očích, když to píšu. Ale ať se podívám, kam podívám, do politiky, do ekonomiky, do školství, do církve, všude nacházím absolutní duchovní a mravní bídu a všude nacházím nevěru a rozvod.
A tak shledávám, že to, čím se nejvíc provinila moje generace narozená po válce, je ROZVOD. A veřejně to přiznávám, protože k rozvedeným patřím.
Rozvod je hřích, který do této země přinesla moje generace, odpadlá od Boha a pyšně se domnívající, že vymyslí něco nového a pohodlnějšího než stanovil Bůh. Neslyšela jsem, že by církev (rozvedení a znovu ženatí faráři a pastoři) činila veřejné pokání z vlastních rozvodů, ale já to právě nyní činím.
PROSÍM, DĚTI NAŠE, I KDYŽ UŽ SAMY MÁTE DĚTI, PROSÍM ODPUSTE NÁM, ŽE JSME DO VAŠICH ŽIVOTŮ V TAK MASOVĚ MÍŘE ZAVLEKLI TUTO STRAŠNOU DUCHOVNÍ RAKOVINU. NEVĚDĚLI JSME, CO ČINÍME. OPRAVDU JSME TO NETUŠILI.
NENÁVIĎTE ROZVOD!
MILUJTE NÁS, ROZVEDENÉ, PROTOŽE VAŠI LÁSKU A ODPUŠTĚNÍ VELICE POTŘEBUJEME, ALE NEBERTE SI Z NÁS PŘÍKLAD A NENÁVIĎTE ROZVOD.
VŽDYŤ I HOSPODIN ROZVOD NENÁVIDÍ.
Vaše Marie Frydrychová, křesťanská spisovatelka
Myslím si, že rozvod je důsledkem anebo příznakem čehosi, nikoliv jen příčinou čehosi (a pokud je skutečně příčinou, pak si nejsem jist, zda je opravdu příčinná souvislost tak jednoznačná).
Jsou země, kde jsou rozvody obtížné až nemožné (jako např. na Maltě). Taky je možné rozvody zákonem zakázat, je to jednoduché, jen změnit pár paragrafů. Budou tím lidé šťastnější, odstraní se tím problémy našeho světa?
Myslím si, že rozvod je důsledkem anebo příznakem čehosi, nikoliv jen příčinou čehosi (a pokud je skutečně příčinou, pak si nejsem jist, zda je opravdu příčinná souvislost tak jednoznačná).
- Souhlasím, přesně tak - ale někdy je i příčinou...rozvod je obvykle vyústěním nedodržení manželských slibů - vzájemné lásky, věrnosti a úcty - jde o neochotu nést závazek i ve zlém, v podstatě je dokonáním zlého stavu vztahu dle lidských představ, vůle, těla (myšleno - rozhodování se dle mých pocitů, dle chtění, dle pudů - nikoliv dle Ducha) - rozvod je tak dokonáním zlého, který také často bývá příčinou...a ted si doplňte...
Myslím, že jsou rozvody také proto, že lidé mají pořád všeho málo a chtějí si stále užívat, pořád být zamilovaní; v manželství je důležité budovat ten vztah, což je pro tento pohodlný svět hodně těžké.
Já myslím na rozvod ale také je tu možnost udržet manželství. Není požehnané knězem a zlo je tam častým hostem.Je to má chyba v rozhodnutí, která se musí opravit nebo kříž, který jsem nafasoval od Boha
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.