Příšel, aby měli život a měli ho v hojnosti. Jan 10,10.
Velká pravda - ale jedná se v prvé řadě o jinou hojnost než materiální nebo duševní - uspokojení smyslů, pudů apod...Jedná se na prvním místě o hojnost duchovní - o vnitřní štěstí - naplnění láskou, která se na maximální možnou míru přibližuje lásce Boží...jde zkrátka o situace, kdy člověk díky Bohu a skrze Něj nějakým způsobem zapře sám sebe - nese kříž "obětuje se" (jestli se to tak vůbec dá nazvat, protože taková obět je zároveň i nejvyšší radostí) z opravdové lásky k bližnímu, kterou mu do srdce vkládá Bůh a pak ho následně zaplavuje neuvěřitelná, nepopsatelná radost, která se nedá srovnat s ničím jiným...
Člověk sám ze sebe nemá k takovému jednání chut - a vlastně tak nějak musí bojovovat se svou přirozeností, s tím co se mu líbí a co by chtěl, s pohodlností a lákadly jednoduchého života - samozřejmě musím přiznat, že je to neuvěřitelně těžká věc a často se nedaří - jít ke kříží a na něj... abych nekázal vodu a sám nepil víno, sám vím, že se mi to mnohdy nedaří, ale přiznat si tento základní fakt, že křestanství je o kříži, o "oběti", o pravé lásce - a jít za tím a netvrdit opak je základním předpokladem pro to, abych vůbec mohl růst v Kristu a proměnovat se k lepšímu - více k Božímu obrazu, jak píše apoštol Pavel v listu Koloským...bez kříže křesťantví přestává být křesťanstvím...Ve chvíli, kdy nemám zájem nést kříž - nebo to považuji za něco přebytečného nebo něco, co patří ke křestanství jako přívěšek - nemůžu nijak duchovně růst, přestávám být v podstatě křestanem, protože přestávám následovat Krista, který celý svůj život směřoval právě ke kříži...který sám svůj pozemský život nakonec završil právě na kříži...kde se Jeho láska, když trpěl nejvíce - projevovala nejzřetelněji a právě až to přineslo, představovalo definitivní vítězství nad dáblem a osvobození - vykoupení lidí...
K sepsání tohoto článku mě přiměla četba tohoto zamyšlení od Wilfrieda Stinissenena
Utrpení a láska tvoří celek
Moc lásky spočívá mimo jiné v tom, že dokáže využít a použít všeho k dosažení svého cíle. Neexituje nic, co by ji mohlo zadržet. Křestan smí věřit, že žádné utrpení na světě není bezcenné.
Nyní nedokážeme pochopit, jak je to možné, ale něco lze vytušit, když se zahledíme na kříž. Utrpení, jemuž byl Ježíš pro nás vystaven, nebylo zbytečné, přestože vlastně bylo důsledkem lidského zla. Jeho utrpení je největším zjevením Boží lásky.
Ani naše utrpení není zbytečné. Co o tom, ví člověk, který netrpěl? Existuje taková zralost, jemnocit, otevřenost a láska, jež může vyrůstat pouze z utrpení.
Na této zemi tvoří utrpení nevyhnutelný prvek lásky. Ta vrcholí, položí-li milující za milovaného život.
V prameni lásky, v nitru Nejsvětější Trojice, je láska neustálou obětí. Jsme stvořeni k obrazu Nejsvětější Trojice a veškeré utrpení, které přinášíme jako obět, v nás tuto podobu neustále prohlubuje. V nebi bude oběť naší věčnou slávou, ale dokud žijeme ve svém pozemském těle, nelze se obětovat bez krve a slz.
Bez utrpení a bolesti bychom se nikdy nenaučili chápat, kdo je Bůh. Utrpení dojde svého konečného vysvětlení, je - li přijímano s láskou, a ta dosahuje své nejvyšší intenzity, je-li dosvědčována s utrpením.
Ještě obšírněji je realita "utrpení a oběti" vysvětlena v tomto videu - Budeš trpět...Jak druzí (nevěřící) poznají moji lásku, když nepůjdu cestou kříže - "oběti. utrpení"?
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.