Skutky apoštolů 21. století - Boží oheň

10. 4. 2012 13:28
Rubrika: Nezařazené

Nedávno jsem se dostal ke knize Boží oheň od Davida Hogana, který se v 80. letech milulého století stal misionářem v horských oblastech Mexika a zůstal jím až dodnes. Úžasná kniha, která ukazuje, že lidé, kteří hledají Boha naplno, jsou také Bohem užíváni naplno - takto si představuju nástupce Apoštolů...

Kniha je ke stažení zde: http://www.knihy.own.cz/FuegodediosBoziohenDavidHogan.pdf

I když všechny příběhy a výroky D. Hogana jsou nesmírně silné a povzbudivé - vybral jsem jich pár z úvodních stran:

Kdysi jsem byl členem gangu a byl jsem velmi horlivý pro ďábla. A když jsem se obrátil, tak tu stejnou horlivost, jakou jsem měl pro ďábla, jsem měl pro Boha. Protože ten oheň Boží zářil v mém srdci jasně, lidé mi říkali: „S takovým velikým ohněm dlouho nevydržíš. Musíš se trochu zklidnit, abys vydržel ujít velkou vzdálenost.“ Tohle ale v Písmu nenajdete! Tohle je náboženství! To je ďábel, který se tě snaží dostat ven z toho svatého ohně, který hoří ve tvém srdci. Neposlouchejte je. Nechci, abyste je nenáviděli, jen se na ně usmějte a běžte dál. Nemají pravdu. Protože teď jsme tady, o čtvrt století později, a máme více ohně, než jsme měli kdy předtím. Měl jsem ale problém. Nebylo to v tom, že bych postrádal horlivost. Problém byl v tom, že jsem si kladl otázku, kde je ta moc Ježíše Krista, o jejíž existenci jsme byli přesvědčeni. Myslím si, že je to otázkou pro většinu lidí. Mohu cítit Jeho přítomnost často, jsou některé písně jako třeba „Svatý a pomazaný“, které když začnu zpívat, tak začnu slzet a hluboce se mě to dotýká, protože On je tak úžasný – ale kde je ta moc Boží? Kde je? Tedy – já jsem ji našel! Opravdu jsem ji našel. Není to žádná pohádka nebo žert. Není to nějaká iluze, která nám neustále uniká. Je to realita! A já chci, abyste ji také měli. A co je ještě důležitější – Ježíš chce, abyste ji měli. Tak ji získejte!

Poté, co učedníci strávili čas s Ježíšem, je vyslal kázat. To není první, to je až druhé. Jsi hodnotný a důležitý pro tento svět. Ale jsi nepotřebný bez přítomnosti Ježíše. V takovém případě nechoď. Potom tě povolá k další věci (15) „a aby měli moc uzdravovat nemoci a vymítat démony“. Tohle je ta poslední věc – nikoliv první. Není to o tom, jak dobře mluvíš – jak pěkně se modlíš – jak uzdravuješ nemocné, ani to není o tom, kolik démonů jsi vyhnal. Je to o tom, jak umíš říkat: „Miluji tě, Ježíši!“ „Potřebuji tě, Ježíši!“ „Zmocni se mě, Ježíši!“

Mému nejmenšímu chlapci je 8 let, je to malý chlapec, kterého jsme vyhrabali z odpadkového koše v Guatemale, a tak se stal naším synem. Je to dobrý malý chlapec, přál bych si, aby tady mohl být. Nosí s sebou takový malý kapesník, stejně tak jako já, a vyčnívá mu ze stejné kapse jako mně. Říká tomu „fuego“. Neví, že to je kapesník. Pro něho to je „fuego“, což znamená oheň. Vytáhne ten kapesník, smotá ho stejně tak jako já a pak se na vás podívá stejně tak, jako se dívám já. Když s tím kapesníkem švihne směrem k vám a řekne přitom fuego, tak letíte vzduchem, jako kdyby vás někdo vystřelil z pistole. Malý 8letý chlapec; to je úžasné. On totiž společně se mnou hledá Boží království. Nebe na něho sestoupilo a pomazalo ho. A to mu je pouze 8 let. Já si žádnou slávu za to co dělám, nepřivlastňuji, je to Ježíš, kdo tyto věci dělá; já se jen učím jak se podřídit, to je vše. Můj Král Ježíš, když přišel sem, tak nezačal svoji službu dříve, než se na poušti postil čtyřicet dní a musel bojovat s ďáblem, a andělé mu tam sloužili.

Tak jsem se rozhodl, že budu hledat Boží království tak dlouho, až budu schopen přijít k mrtvému člověku, dotknout se ho a uvidět, jak vstane z mrtvých. Rozhodl jsem se, že mi je jedno, jestli se budu muset postit tak dlouho, až ze mě zůstanou jen kosti, je mi to jedno. Jestli se musím modlit 24 hodin denně – na tom mi nezáleží – musím mít tuhle velikou slávu Boží, která změní svět okolo mě. Budu to mít. Takže tohle jsem začal dělat. Tohle jsem hledal.
Byl jsem lidmi okolo sebe nazýván všemi možnými jmény. Byl jsem „příliš nezralý, příliš mladý, neměl jsem moudrost, byl jsem příliš horlivý, byl jsem málo horlivý atd.“ Všechno, co si jen dovedete představit. Ale tohle mě nezastavilo. Zjistil jsem, že od knihy Genesis až po Zjevení všichni proroci, apoštolé a muži Boží – všichni začínali stejným způsobem. Nemůžete se k Němu dostat žádnou jinou cestou. Tak jsem to začal dělat jako oni a pokračuji v tom až do dnešního dne. A tak začala těžká očista, kdy jsem se rok za rokem začal modlit a postit, a to velmi horlivě, hodiny a hodiny modliteb a půstů, hledání Nebe, čtení a studium Bible, rozjímání nad Jeho Slovem

Mám to právo, když ke mně Král přijde, abych na sobě neměl žádné ovoce? Mám nějakou omluvu? „Pane, víš, není to období pro ovoce, prostě není to období zrání… víš, Pane.“ Kdo si myslíme, že jsme? Řeknu vám tohle: nezáleží na tom, jak hluboké je bahno, jak moc prší, jaké je horko nebo jaké jídlo musíš jíst. Nic z toho není důležité. Vidím jak jsou mrtví kříšeni a lidé jsou znovuzrozeni a mnoho lidí nás chce přijít navštívit a vidět to. Musím jim nejdřív ale říct, že mi nezáleží na vzdálenosti, jakou musím ujet, prostě vidím lidi, kteří nemají Ježíše a ať už to stojí peněz kolik chce, nezáleží mi na tom. A tak jsem nepochopený, protože nechápu a ani nechci pochopit. Nechci pochopit a nechápu, když něčí tělo něco potřebuje na úkor druhých lidí, o kterých vím, že když se k nim nedostanu včas, pak jejich duše skončí v pekle. Moje tělo může plakat po věcech, které chce, ale mně na tom v té chvíli nezáleží. Tito lidé potřebují oheň z Nebe, potřebují slitování a já tyto věci mám. A kdybych se k těmto lidem nedostal, byl by to pro mě hřích.

 

Občas nás v džungli pochytají teroristé. Vždy jsou o něco před námi. Mají lepší zbraně a myslí si, že jsou opravdu drsní, ale jsou to ve skutečnosti jen slaboši, kuřata. Jednou mě chytili v Guatemale, a opravdu to nebyla žádná legrace. Zbili mě a to opravdu nemám rád. Moje šance na přežití byla nulová; nikdo kromě Ježíše nevěděl, kde jsem. A najednou mi Duch svatý poslal „anděla“. Tento muž najednou vyšel z temnoty; beze zbraně; malý hubený chlapík; vůbec nebudil žádný dojem. Přišel rovnou ke mně – stáli jsme tam a měli na nás namířené zbraně – a ten mužík přišel ke mně a poplácal mě po rameni. V tu chvíli jsem měl velmi nepřátelský pocit. Jsem si jistý, že byste se určitě zachovali lépe; ale ten jediný problém spočívá v tom, že jste tam nebyli. A to je opravdu problém, že? Nechápal jsem, co ten chlapík po mně chce. V té chvíli jsem nepřemýšlel o Duchu svatém a o Ježíši, myslel jsem na to, jak přežít. Tak tento muž mě plácá po rameni a ptám se ho: „Co chceš?“ On řekl: „Jsi ten muž, který objíždí vesnice a káže o Ježíši, a dotýká se lidí svojí rukou a oni jsou uzdraveni?“ Podíval jsem se na něho a řekl jsem: „To je pravda, dotýkám se lidí, ale je to Ježíš, kdo je uzdravuje.“ Ještě mi v té chvíli vůbec nedošlo, co se děje. Tak mě znovu plácal po rameni, což se mi vůbec nelíbilo a už vůbec ne, když vás poplácávají po tváři. Tak jsem se ho zeptal: „Pane, co chcete TEĎ?“ Řekl mi: „Jsi ten muž, který přináší film o životě Pána Ježíše a dává nám ho zdarma a nosí s sebou vybavení pro promítání nahoru do hor?“ Řekl jsem: „To je správně. To jsem já, kdo nosí ten projektor, který váží 14 kilogramů a ty hory jsou opravdu vysoké, není to nic příjemného, ale dělám to stejně. Ano, za to jsem zodpovědný.“
Obrátil se přímo na toho vůdce – a teď mluvíme opravdu o velmi nepřátelském prostředí, v mysli jsem byl již smířený s tím, že zemřu – a tak tento muž se obrátil k veliteli a říká mu: „Nechte ho jít, je to dobrý muž. Opravdu si myslím, že byste ho měli nechat jít. On pomáhá našim lidem. Nebere od nich žádné peníze, ale naopak jim dává. Oni přijdou, kážou z jedné knihy a lidé jsou uzdraveni; životy jsou změněny; rodiny jsou znovu sjednoceny; a nic za to nežádá.“ Velitel mi tedy řekl: „Tenga un buen viaje.“ „Přeji příjemnou cestu.“ Není to úžasné? A to není všechno, co řekl. Řekl mi také:„Senior David, la proxima vez que usted viene a mi país, (Pane Davide, až příště půjdete do mojí země) por favor a traes (prosím, přineste s sebou), esta Senior Jesu Christu (toho Pána Ježíše Krista), a mi gente (mému lidu).“ Není to úžasné?

 

„Teď mě dobře poslouchejte. Je spousta různých zázraků, které Svatý Duch koná. Nepíši si je ale všechny. Většinu z nich jsem pravděpodobně zapomněl. Jednoho dne v nebi nám to bude všechno přehráno a uvidíme to dopodrobna. Nemám zápisník. Neshromažďuji poznámky a ani nepíši knihy. Tyto věci prostě nedělám. Spousta lidí se na mě kvůli tomu opravdu hodně nahněvala… opravdu nahněvala! Napadlo mě jedno z největších křesťanských vydavatelství v USA a chtějí po mně, abych psal knihy. Jsou to lidé, kteří žijí z knih. Musím vám ale říct – a to je můj názor – že už jedna kniha byla napsána a jmenuje se Bible. Byla napsána krví Ježíše. Proto tady nemáme stoleček, kde bychom prodávali moje knihy a kazety, protože pokud chcete nějaké ty nahrávky, tak požádejte bratra… aby vám nějaké zkopíroval. Věřím, že to je práce místní církve, aby tyto nahrávky šířila a nikoliv moje.“

 

 

 

 

 

Zobrazeno 1608×

Komentáře

Prodi

se nejedná o "působení a aktivity" Boha stvořitele - Boha křestanství, kterého známe z Bible...Např. i v rámci dějin židovského národa můžeme vidět, že všude okolo byly jen pohanské kulty - cizí a falešní Bohové - stejně je tomu i dnes v případě jiných náboženství...

Netvrdím, že některé regule a nářízení jiných náboženství a to, co z nich ideově vychází, je vždy špatné...ale tyto náboženství nikdy nemohou dojít absolutní pravdy a přivést člověka k naplnění Božích záměrů pro něj, protože ty je možné "začít skutečně naplńovat a směřovat k nim" jedině skrze křestanského Boha a duchovních principů z jeho podstaty plynoucích... Směšování východních náboženství a křestanství - nebo jen vzájemné zrelatizování pravd v nich obsažených je velmi nebezpečné - dokonce někdy i smrtelně nebezpečné

Prodi

(myslím tím v duchovní rovině)... Ve východních náboženstvích není Bohem skutečný a živý Bůh, ale jiní bohové - od čehož se v konečném důsledku odvíjí i směřování k odlišným duchovním principům, které jsou s křestanstvím mnohdy naprosto neslučitelné...i když nemusí být nutně vždy... křestanství vždy vede k lásce - ke skutečné lásce a ochotě k oběti z lásky ...Já jsem cesta, pravda i život, nikdo nepřichází k Otci než skrze mne - Jan 14:6 nebo 1. Jan 2:22-23 Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus?(Vykupitel - cesta, pravda i život - má poznámka) To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna. Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce.

Zobrazit 7 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio