Probuzení

Z knihy Probuzení od Ch. Finneyho - sice trochu archaičtější jazyk, ale o to hlubší obsah - až mě mrzí, že takové kázání nezaznívají i dnes - celá kniha zdarma ke stažení zde - http://www.knihy.own.cz/process.php?file=KarelG.Finney-Probuzeni.pdf

Probuzení můžeme očekávati, jsou-li věřící hotovi vyznávati své hříchy. Jindy
vyznávají jen tak formálně, jako by to nebrali doopravdy. Mohou tak činit s
jistou výmluvností, nic však to neznamená, ale nastalo-li opravdové zlomení
a oni vylejí svá srdce před Bohem v pokorném vyznáváni hříchů, otevřou se
průchody nebeské a spása zachvátí celé místo.

Probuzení jest možno očekávati, jsou-li věřící hotovi přinášeti oběti, jež
vyžaduje udržení probuzení. Musí být hotovi přinésti v oběť své city, svou
práci, svůj čas, mají-li podpořiti dílo. Musejí býti hotovi přijmouti probuzení, ať
to vyžaduje jakoukoliv oběť - ne, aby řekli: „Chci se zúčastniti tolika a tolika
shromáždění a více žádných". Anebo: „Chceme míti probuzení, nebude-li to
překážkou, našemu obchodu nebo nezmenší-li to naše důchody. „Pravím
vám: Takoví lidé se nedočkají nikdy probuzení; přijde teprve, až budou hotoví
obětovati vše, co Bůh od nich žádá. Věřící obchodníci musí býti ochotni
uzavříti své sklady třeba na šest měsíců, vyžaduje-li toho pokračování v
probuzení. Nepravím, že jest to jejich povinností. Ale když by toho bylo třeba,
byla by to jejich povinnost a měli by býti ochotni tak učiniti. Měli by tak učiniti
na výzvu Boží, neboť On jim může snadno spáliti jejich sklady, neuposlechnou-li.

Vskutku
nelitoval bych, kdybych viděl zde v Novém Yorku takové probuzení, které by přimělo
obchodníky k tomu, aby zavřeli své sklady až do jara a řekli:. „Již jsme prodali dosti zboží"
— a věnovali by všechen svůj čas k přivádění hříšníků ke Kristu.
Kazatelé musí k tomu dát ochotně své síly bez ohledu na své zdraví a život.
Nesmějí se báti, že urazí zatvrzelé hříšníky otevřeným a věrným kázáním a že
by snad urazili i mnohé členy, kteří se nechtí práce zúčastniti. Musí býti
rozhodnuti cele pro probuzení, ať to přinese cokoliv; musí pokračovati v díle,
kdyby měli ztratit i všecku lásku neobrácených a chladných údů v církvi. Služebník Boží musí býti připraven i na to, když by to byla vůle Boží, že bude i
vyhnán z úřadu. Musí jíti rozhodně vpřed a přenechat vše ostatní Pánu.
Znal jsem duchovního, jemuž v době probuzení pomáhal mladý muž. Tento
muž kázal čistou pravdu, a nevěřící ho neměli rádi. Někteří začali mluvit o tom,
že milují kazatele a že si přejí, aby on kázal. Činili to tak dlouho, až kazatel
mladému evangelistovi řekl: „Jistý člen církve, který tolik a tolik přispívá, řekl
to a to. Pan A. to též řekl, i pan B., a myslí, budete-li déle kázati, že se nám
rozejde celý sbor; proto myslím, že bude lépe, přestanete-li kázati". Mladý
muž tedy odešel, ale Duch svatý se okamžitě vzdálil a probuzení zaniklo.
Probuzení můžeme očekávati, jsou-li kazatel i členové zajedno v tom, aby
Pán způsobil probuzení skrze nástroje, jež on sám k tomu za nejlepší uzná.
Někdy by kazatelé probuzení nechtěli, nemohou-li míti jeho vedení sami v
ruce. Chtějí předpisovati Bohu, co a koho má požehnat a které lidi do popředí
postavit. Nechtí míti žádné novoty. Nesnesou nový způsob kázání, ani laiky,
kteří káží. Mluví mnoho o Boží svrchovanosti a o tom, že On sám dá
probuzení svým vlastním způsobem a v svůj nejlepší čas. Ale pak by chtěli,
aby to učinil zcela podle jejich předpisu, sice s tím nechtí mít nic společného.
Takoví lidé budou spáti tak dlouho, až budou probuzeni posledním
zatroubením, nenechají-li Pána působiti Jeho vlastním způsobem.
Správně řečeno: ukazují-li se zmíněné věci, probuzení v jistém slova smyslu
již nastalo. Probuzení by se vlastně mělo očekávati vždycky, jakmile se ukáže
jeho potřeba. Cítíme-li potřebu probuzení, jest naší povinností, abychom se
probudili. A je-li to naší povinností, pak jest to též v naší možnosti, a měli
bychom se o to vzíti, abychom probuzení zažili; a držíce se zaslíbení Ježíšova,
že bude s námi po všechny dny a všude, měli bychom pracovati k probuzení
věřících a k obrácení hříšníků a nepochybovat o úspěchu. Budou-li se tedy
tyto věci díti, nechť se věřící i kazatelé vzmuží, vědouce, že hnutí již začalo, a
necht je bedlivě sledují. Bratří, řekněte sami, potřebujete-li probuzení nebo
ne, potřebujete-li ho ve své církvi, ve svém městě, budete-li je míti nebo
nebudete. Starší sboru, muži, ženy, vy všichni, — co tomu říkáte? Potřebujete
probuzení? Očekáváte ho? Jste oprávněni k tomu, abyste je očekávali?
Nemusíte být o tom v žádných pochybnostech, neboť víte anebo můžete
věděti, chcete-li a můžete-li očekávati probuzení. Poznali jste, proč nemáte
probuzení. Je to jen proto, že ho nechcete, poněvadž o ně ani neprosíte, ani
nejste o ně znepokojeni, ani jste na ně nevynaložili žádného úsilí. Táži se
vašeho svědomí: Usilujete o to, aby bylo u vás způsobeno probuzení? Vy
víte, bratří, jak je tomu u vás. Můžete povstati a říci, že jste usilovali o
probuzení a byli jste zklamáni, že jste volali k Bohu: „Zdaliž nás neobživíš" —
a že Bůh tak nechce učiniti?
Přejete si probuzení? Chcete je míti? Kdyby se vás teď sám Bůh zeptal: „Chcete
probuzení?" odvážili byste se říci: „Ano"? Když by řekl: „Kdy to má
začít?" — odpověděli byste: „Pane, začni dnes, začni zde, začni v mém srdci
— t — e —ď ?Odvážili byste se tak Bohu odpovědět, kdybyste uslyšeli dnes
jeho hlas?