Autor: Milan Chotaš - http://ohenkarmelu.blogspot.cz/
Prožívám zvláštní období, kdy pro své prosby a přímluvy za naši zemi nenacházím slova, kdy mne zahlcuje smutek a lítost nad Božími soudy, které si jako národ zasloužíme. A v tomto tichém rozjímání v srdci se mi na rtech objevila tato modlitba:
„Otče svatý, odpusť prosím náš hřích, naše vraždy a násilí, naše loupeže a vydírání, naši zběsilou touhu po penězích, po moci, po rozkoši. Odpusť naši tvrdost k slabým, necitlivost k bezbranným, lhostejnost k postiženým a nemocným. Odpusť našim vládcům, zákonodárcům a soudcům - převracíme právo, straníme osobám, přijímáme úplatky, vědomě lžeme a podvádíme, abychom ve svých zlých skutcích mohli pokračovat, abychom se stali nedotknutelnými, abychom zlomili ducha lidí a přivedli je do otroctví beznaděje, zoufalství a bídy. Odpusť naši touhu panovat nad lidmi a učinit z nich služebníky našich tužeb a chtíčů.
Odpusť našim pastýřům, kněžím a učitelům Zákona. Pane Ježíši, zatluč na dveře našich srdcí. Přijď k nám, kteří se jmenujeme tvým jménem, kteří tě vzýváme a promluv k nám: „Proč bráníte lásce, která byla vylita do vašich srdcí, proč nedovolíte tomuto mocnému prameni, aby prýštil a tryskal, proč se vody nevalí a nezaplavují vaši bytost a neplynou dál k druhým lidem.“ Odpusť nám naše přehlížení toho důležitého, odpusť nám, že se vyslovujeme ke všemu, všechno známe, nade vším máme moc, vše jsme prozkoumali, uchopili, popsali, stanovili, určili, vymezili. Odpusť nám nedostatek vášně k tobě, živému Bohu. Lásko má, můj Vykupiteli, můj Pane, nebráním tvé lásce, ať proudí."
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.