Výzva k pokání, pláči a modlitbě

30. 9. 2013 13:39

 

Výzva k pokání, pláči, přímluvným modlitbám a proměně ...

 

Autor: David Wilkerson

Vidím, jak svět víc a víc proniká do církví a ovlivňuje církve, místo aby církve ovlivňovaly svět. Vidím, jak Boží dům je ovládán hudbou, vidím, jak v Božím domě vládne zábava. Je to posedlost zábavou v Božím domě, je to nenávist k napomínání a nenávist k nápravě. …Avšak toto už nikdo nechce slyšet! Kam se z Božího domu vytratil hluboký vnitřní zármutek? Co biblické pojmy jako utrpení a soužení ve službě? O nich se dnes v církvích nemluví. Dnešní zhýčkaná doba – zhýčkaná církev – je vypudila pryč. Takže o nich neslyšíme. Hluboký vnitřní zármutek znamená extrémní bolest a lítost. Když jsou emoce tak zjitřené, až se stávají bolestí. Když prožíváš akutní a hlubokou vnitřní bolest nad stavem, ve kterém se nacházíš ty sám, nebo ve kterém je tvé okolí. To je utrpení. Hluboká bolest, hluboký zármutek a lítost. Tak vypadá agónie Božího srdce. Dnes nám ale záleží spíše na naší náboženské mluvě, nebo si zakládáme na výrocích o probuzení, přitom jsme se však stali tak vlažnými! Přesto stále platí, že každá opravdová touha se rodí z hlubokého zármutku. Každá opravdová touha po Kristu přichází z ponoření – ze křtu do utrpení. Hledejte to v Písmu a najdete to.

  Pochopíte, že vždy když Bůh se rozhodl učinit obnovu a změnit situaci, kdy vše bylo v troskách – tehdy vždy toužil sdílet své vlastní utrpení způsobené tím, že viděl, co se děje Jeho církvi, v Jeho lidu – a toužil nalézt modlícího se člověka, aby ho mohl uchopit a doslova ponorit, pokrtit do tohoto sveho vlastniho zarmutku, aby s nim mohl sdilet svuj zarmutek. Můžeme to najít například v knize Nehemiáše. Jeruzalém byl v troskách. A co s tím Bůh udělá? Jak zareaguje na tu situaci? Jak obnoví ruiny? Přátelé, uvědomme si, že Nehemiáš nebyl kazatel! Byl to muž zaměstnaný ve vysoké pozici. A byl to modlitebník. Bůh v něm nalezl člověka, který nebude mít jen své tělesné emoce, nejen nějaké chvilkové veliké emocionální zapálení pro věc, které se však zakrátko vytratí… Ne! Nehemiáš řekl: „Byl jsem zlomený a plakal jsem a rmoutil jsem se a postil jsem se, a pak jsem se začal modlit dnem i nocí!“ Proč ti ostatní lidé kolem něj – proč oni nepřinesli tu odpověď? Proč Bůh nepoužil k obnově je? Proč nepřišli s Božím slovem oni? Protože v nich nebyla žádná bolest ani žal, žádný pláč ani žádné modlitby… Podobně je tomu v dnešní době: vše je v troskách. Dotýkají se tě ta slova? Záleží ti na tom? Záleží ti vůbec na tom, že Boží duchovní Jeruzalém – církev – je dnes doslova provdána za svět? Že se mrazivá bezcitnost rozšířila po celé zemi? A ještě osobněji: záleží ti na Jeruzalému, který je v našich vlastních srdcích? Všude vidíme znamení zkázy, která pomalu vysává všechnu duchovní moc a zapálení. Už jsme slepí k vlažnosti. Jsme slepí k té podivné směsici – k tomu prolnutí církví se světem – které se nenápadně vplížilo dovnitř. A toto si přeje ďábel: Odstavit tě z boje a zničit to v tobě – abys už více nebojoval na modlitbách, abys už před Bohem neplakal. Ďábel ti klidně dovolí vysedávat a dívat se na televizi – ale tvoje rodina je přitom možná na cestě do pekla…

 

Chci se tě zeptat – usvědčuje tě vůbec to, co tu dnes říkám? Je obrovský rozdíl mezi hlubokým zármutkem a zájmem o něco. Zájem znamená, že tě něco baví, že se o něco zajímáš – nějaký projekt či nějaká angažovanost nebo péče o něco. Chtěl bych ti sdělit něco důležitého, co jsem se naučil za těch 50 let ve službě kazatele: Jestliže se něco nenarodí z žalu, z hlubokého zármutku a lítosti – jestliže se to nenarodí z Ducha Svatého, kdy to, co vidíš a slyšíš, ty ruiny kolem, ta zkáza všude kolem – kdy tě to přivede na kolena, přivede do křtu soužením a zármutkem – kdy se začneš modlit a hledat Boha… Ano, vím, že to tak je... Ó můj Bože, opravdu to vím? Ne do té doby, dokud nejsem v úplné agónii, v úplném zoufalství ze stavu věcí kolem – dokud nejsem přemožen hlubokým zármutkem… Až teprve potom to opravdu vím a rozumím. Podívejme se na všechny naše dnešní projekty a služby, na to, co dnes v církvích děláme… Kde jsou dnes učitelé nedělních škol, kteří by plakali a rmoutili se nad dětmi, o kterých vědí, že nerozumějí a neposlouchají a že jsou na cestě do pekla? Vždyť přece skutečný život modlitby začíná na místě zármutku. Až když jste ochotni své srdce vydat do modlitby, tehdy Bůh začne přicházet a začne se s vámi dělit o své vlastní srdce. A vaše srdce začne volat: Ó Bože, lidé se rouhají Tvému jménu! Duch Svatý je zesměšňován! Boží nepřítel vyšel a zkouší tupit svědectví o Boží věrnosti! Něco je nutné udělat!

 Ale nenastane žádná obnova, žádné rozvlažení, žádné probuzení, dokud Bohu nedovolíme, aby nás ještě jednou zlomil! Přátelé, začíná být hodně pozdě a začíná to být velmi vážné! Prosím neříkejte mi, neříkejte, že vám o něco opravdu jde, když jste schopni jen hodiny vysedávat před televizí nebo u internetu… Pojďme se modlit: „Pane Bože, jsou zde někteří, kteří potřebují přijít k Tvému oltáři a vyznat: Pane, už nejsem to, co jsem býval! Nejsem tam, kde bych měl být! Už nemám Tvoje srdce. Už nemám Tvé modlitební břemeno! Přál jsem si jen, abych to měl snadné… Chtěl jsem jenom být šťastný… Jenomže, můj Pane, opravdová radost, Tvá skutečná radost, přichází cestou skrze hluboký zármutek. Nic, co pochází z těla, ti nepřinese radost. Nezajímá mě, kolik peněz… Nezajímá mě, jaký nový dům… Není absolutně nic ve fyzickém světě, co by ti mohlo přinést opravdovou radost! Pouze to, co je ucineno skrze Ducha Svateho, kdyz jsi mu poslusny a nasledujes Pan ovo srdce.“ Postav ochranný val kolem své rodiny, postav ochranný val kolem svého srdce – staň se silným a neústupným vůči Božímu nepříteli! Pane Bože, to je to, po čem toužíme!

 

 Andělu církve v Laodiceji piš: Toto praví ten, jehož jméno jest Amen, svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího: „Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech. Vždyť říkáš: Jsem bohatý, mám všechno a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bídný a politováníhodný, slepý a nahý. Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl. Ja karam a trestam ty, ktere miluji; vzpam atuj se tedy a cin pokani. Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. (Zj 3,14-17).

Zobrazeno 847×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio