Z knížky od Wilhelma Busche - příběh Neobyklá návštěva.
Srdce mi mocně klepalo, když jsem stál před prostým dřevěným domem v Oslo. Nijak se nelišil od pestře malovaných domů, s nimiž se člověk všude v Norsku setkává. Ale tento dům pro mne znamená něco zvláštního. Bydlí tu biskup Berggrav. Jak často jsem slýchal jeho jméno! Když Hitler obsadil Norsko, stal se tento muž nezastrašným zastáncem pravdy, který nakonec skončil ve vězení. Je to div, že unikl popravě. A když válka skončila, prokázal se křesťanům v Německu jako opravdový bratr. Ale nejen v našem národě, ale i po celém světě je známo jeho jméno, jako jméno jedné z vůdčích křesťanských osobností. Tu lze ted pochopit, že mi srdce bilo a že jsem okamžik váhal, než jsem stiskl zvonek...
Mladý student přijal mého průvodce i mne a uvedl nás do studovny. Okamžitě jsme viděli: Pracuje tu bouřlivý universální duch. Hory písemností, knih a rukopisů přikrývaly každý myslitelný prostor. Mohutná židle u psacího stolu je doslova zazděna do tohoto znamení duchovní píle. A potom padá můj pohled na mohutný reliéf, který visí nad židlí u psacího stolu. Ihned poznávám výraznou hlavu, která je zde znázorněna, protože fotografie této hlavy visí už dávno v mojí studovně v Essenu. Je to podobizna Hanse Nielsena Haugeho, laického kazatele, skrze něhož dal Bůh norskému lidu hluboké probuzení. Obraz laického kazatele, probuzence, nad psacím stolem luterského biskupa! To je přímo program pro norskou církev.
Takové myšlenky vyplňovaly očekávání. Ted už musí přijít. Očekávám majestátní biskupský zjev. Tu vklouzl - ano, jen tak to mohu vyjádřit - tu vklouzl dovnitř malý muž v nažloutlém obleku. Myslel jsem, že je to sluha. Ale tu ten muž ke mně přistupuje, podává mi mlčky ruku, mlčky mi ukazuje židli, nalévá mi kávu a mlčky mi přistrkuje šálek kávy.
To je tedy biskup Berggrav! Mlčky se na mně dívá. Je mně horko. Co mám ted povědět. Tak mu prostě povídám: "Chtěl jsem vás jenom vidět, pane biskupe, jsem tak zvědavý."
Zasmál se a řekl: "To je pěkná zvědavost." "Vím," řekl jsem,"že moje postavení mezi vámi není dobré. Jsem Němec. A vy a váš lid jste utrpěli vpádem Němců a obsazením mnoho bezpráví.
"Umíme rozlišovat mezi Němci a nacisty," zavrčel. "Ne!" řekl jsem. "Jsem za to bezpráví spoluvinen. Kdybych se mu doopravdy stavěl na odpor, nebyl bych už naživu. Nemohu se distancovat: Vina mého národa je i mojí vinou." ...
Příběh sice ještě pokračuje. ale i tak musím říci, že mne tato pasáž zasáhla. Muž, který dokáže přiznat nejen svou vinu za nějaký svůj zlý skutek, hřích nebo vinu ostatních či celého svého národa, ale dokáže vzít odpovědnost a omluvit se i za vinu celého svého národa, i když celou dobu svého života a to i před válkou ve třicátých letech vystupoval jasně proti nacistům a dokonce byl nimi i vězněn...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.