Převzato z časopisu Přikrytí, č. 26, březen 2010, s. 4-5 (vyd. PATMOS)
Pokud muž nemá práci, k čemu potřebuje pomocníka? Stvořil-li Hospodin ženu jako pomoc muži rovnou, je nasnadě, že muži musí mít něco, s čím potřebují pomoci. Mnoho mladých mužů ale hledá manželku, aniž by nejprve našli dílo, se kterým potřebují pomoct.
Lidé staví domy, orají pole, montují počítače, malují obrazy, a to vždy s nějakým záměrem. Vědí, k čemu má dílo jejich mysli a rukou sloužit. Vlastnosti jejich díla odpovídají zamýšlenému záměru. Stejně je to i s manželstvím. Mnozí lidé však, a to i mezi věřícími, přijali manželství, aniž by se ptali, k čemu má vlastně sloužit. Pokud nerozumíme záměru manželství, velmi těžko do něj budeme vstupovat správně, velmi těžko budeme naše manželství udržovat nebo budovat. Budeme ho totiž využívat jinak, než bylo zamýšleno jeho Tvůrcem.
Manželství nevymysleli lidé. První spojení muže a ženy měl na mysli Hospodin. Podívejme se proto úplně na začátek, abychom pochopili, jaké důvody Jej k tomu vedly. „Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi. I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je. A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi.“ (Gen 1:26-28) V těchto verších vidíme, že záměry, se kterými Bůh člověka stvořil, byly tři. Aby pracoval, byl Božím obrazem a rozmnožoval to, co mu bylo dáno.
Záměrem pro život každého muže by mělo být pracovat na daném díle, mít konkrétní úkol a ten naplňovat. Pokud muž nemá svou práci, nemá úkol, tak minul základní cíl svého života. Dalo by se říct, že muž nikdy nemůže dojít pocitu naplnění a uspokojení, dokud nenajde dílo, které pro něj Hospodin, jeho učinitel připravil. Mnoho mužů, a už to není jenom doména mladých, žije jen pro vlastní uspokojení, kterého ale paradoxně nikdy nemohou dosáhnout. A tak čím více radosti a pokoje ve svém soběstředném světě hledají, tím více jsou nešťastní a frustrovaní. Muž má mít úkol, cíl. Navíc, ten cíl má naplňovat Božím způsobem. A to proto, aby nesl Jeho obraz. Aby mohl říct: „Podívejte se na mě, jak funguji, jak přemýšlím, a uvidíte, jak vypadá Hospodin. Podívejte se, co dělám a jak to dělám, a uvidíte Toho, který mě učinil.“ Podobně jako odpovídá Ježíš Filipovi: „Filipe, kdož vidí mne, vidí Otce.“ (Jan 14:9) Do třetice, nejenže má muž pracovat, dělat to Božím způsobem, ale má tento charakter dále rozmnožovat. Plodit, rozmnožovat. Pokud uzavírám manželství s myšlenkou, že nechceme děti, tak jsme opět zásadně minuli cíl, se kterým jsme byli stvořeni. Písmo nemluví ale jenom o tom, že máme mít nějaké děti. Máme mít děti, kterými rozmnožíme Boží obraz. Děti, které vyučíme tomu, že mají mít cíl, nést Boží obraz a rozmnožovat, co jim bylo dáno.
Úkol určitě nelehký. Bůh dal ale muži pomoc. Pomoc jemu rovnou. „Pojav tedy Hospodin Bůh člověka, postavil jej v ráji v zemi Eden, aby jej dělal a ostříhal ho. … Řekl byl také Hospodin Bůh: Není dobré člověku býti samotnému; učiním jemu pomoc, kteráž by při něm byla.“ (Gen 2:15-18) Bůh dal muži práci a k té práci pomoc.
„(Nebo když byl učinil Hospodin Bůh z země všelikou zvěř polní, i všecko ptactvo nebeské, přivedl je k Adamovi, aby pohleděl na ně, jaké by jméno kterému dáti měl; a jak by koli nazval Adam kterou duši živou, tak aby jmenována byla. I dal Adam jména všechněm hovadům, i ptactvu nebeskému, a všeliké zvěři polní; Adamovi pak není nalezena pomoc, kteráž by při něm byla.) Protož uvedl Hospodin Bůh tvrdý sen na Adama, i usnul; a vyňal jedno z žeber jeho, a to místo vyplnil tělem. A z toho žebra, kteréž vyňal z Adama, vzdělal Hospodin Bůh ženu, a přivedl ji k Adamovi.“ (Gen 2:19-22)
Bratři, nehledejme manželku na prvním místě. Hledejme dílo, které pro nás Hospodin má. Hledejme povolání pro svůj život. Rozhodněme se vydat svůj život Jemu, ať už nás povolá k čemukoliv. Je mezi námi spousta nevyužitých darů, spousta ladem ležících talentů. Pokud nesloužíme plně Hospodinu, mrháme obdobím života, kdy máme největší sílu, nejvíc času a energie k rozletu. V poslední době ke mně přišlo několik mladých mužů, abych se s nimi modlil za manželku. Pokaždé jsem se ptal: „Co ti Bůh položil na srdce? S čím potřebuješ pomoct?“ Pokud byla odpověď vyhýbavá nebo ukazovala na to, že daný mladý muž vlastně neví, kde je jeho místo, povolání nebo role, vždy jsem mu řekl, že se nepotřebujeme modlit za to, aby mu Bůh poslal pomoc. Naopak, potřebujeme se modlit za to, aby mu Bůh ukázal, co od něj v životě očekává.
Vybavuji si, jak jsem před lety na schodech před shromážděním zastavil jednu sestru. Do té doby jsme nikdy o našem případném vztahu nemluvili. Řekl jsem jí: „Bůh mě povolal do boje, dal mi určitý úkol. Prosím, budeš se modlit, jestli mi s tím nemáš pomoct?“. Pochopitelně až mnohem později jsme si uvědomili, jak prorocká to tehdy byla věta. A děkuji Bohu, že mě vedl k někomu, kdo toto povolání přijal a už od začátku věděl, jaký je důvod našeho manželství. Romantické okamžiky, líbánky, děti a radost ze sebe navzájem pochopitelně byly a jsou součástí našeho manželství. Nikdy se však nestaly jeho jádrem nebo záměrem.
Sestry, pokud ještě nemáte muže a pokud se za někoho modlíte, přemýšlejte o tom, že svému budoucímu muži máte být pomocnicí. Usilujte o to, abyste byly připraveny být dobrou pomocnicí. Buďte přičinlivé ve všem Božím díle se vší spravedlností. A jeden ze způsobů, jak poznáte, že jistý konkrétní muž je mužem právě pro vás, až ta chvíle přijde, je, že se ho zeptáte, s čím potřebuje pomoct. Jaká je vize jeho života. Co k němu Bůh hovoří a kam by chtěl dojít. V jeho odpovědi a přemýšlení k vám bude Bůh hovořit, a vaše srdce zahoří touhou být mu v díle, které vám předloží, pomocí. Pomocí jemu rovnou.
Manželé, pokud je vaše manželství samo o sobě záměrem, proč jste spolu, hledejte vyšší cestu. Hledejte, proč vás Bůh dal dohromady a kde je vaše místo v Jeho úžasném plánu. Zcela jistě má pro vás víc a skrze vás víc, než jenom prožít „hezké manželství“ někde neužitečně v koutku. Nezapomínejme, že naše manželství by mělo být světlem hynoucímu světu a formou zjevení Boha na zemi. A všechno ostatní (radost, romantika, líbánky, děti a jiné) vám Bůh, jak po čase zjistíte, dá v míře natřesené.
Převzato z časopisu Přikrytí, č. 26, březen 2010, s. 4-5 (vyd. PATMOS)
Krásné díky:-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.