Každý člověk má v sobě - ať už více či méně - skrytou tendenci, touhu, aby byli ostatní jako já, aby věci dělali jako já, aby směřovali svůj život jako já, aby věřili jako já. Odlišnost se moc netoleruje a to ani u těch, kteří o ní často mluví a toleranci v dnešním slova smyslu vyzdvihují téměř jako životní styl. V určitém smyslu nebyl výjimkou ani apoštol Pavel - 1.Kor. 7:7 - Přál bych si totiž, aby všichni lidé byli jako já... Přál si, aby každý zůstal svobodným jako on...vzápětí ale dodává: ale každý má od Boha svůj vlastní dar, jeden tak, druhý jinak.
Přesvědčení, že jsem to právě já - kdo zastává ty správné postoje a kráčí správným směrem - je nám lidem opravdu vlastní.
Před malou chvílí jsem mohl být svědkem sporu dvou lidí a bylo mi líto, že se hádají, že si ubližují - o to víc, že v očích veřejnosti - by to měli být právě oni, kdo ukazují na světlo...
Uvědomil jsem si vzápětí, že za tím sporem, nestojí nic jiného než hřích - odchod, odstup od Boží lásky...I když ve mně uvnitř začalo také rezonovat, že jsou ve falešném náboženství, a jejich spor je toho důsledkem. Musím přiznat, že toto určité uspokojení, že jsem to já - kdo je na správné cestě, ve mě postupně začalo vytláčet tu lítost, soucit, lásku, kterou jsem pociťoval kvůli nim. Najednou se ale uvnitř mě ozval hlas, který mě před tímto nahlížením a vlastně i samospravedlností jasně varoval, a tak jsem tomu řekl - jasné ne. Znovu jsem mohl intenzivněji vnímat Boží blízkost a ten samý soucit...
Každá lidská bytost není uchráněna hříchu - sobectví, pýše a at budu dělat cokoli - vždy na ně dojedu. I ted když píšu tento článek. A pravděpodobně mnoho z těch, kteří dočetli až sem si o mně řeknou: "Myslí si, že je ten jediný, správný, chytrý." atp. Jedinou pomocí při tom všem mně i všem ostatním může být Bůh - a jeho milost. Pane nedovol mé pýše a sobectví, aby mě odváděly od od Tebe a tvé lásky a prosím Tě, abys mi dal vždy dostatek milosti, abych miloval bližní Boží láskou a viděl věci tak, jak je vidíš Ty.
Fil 2:3 v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe.
1.Jan 2:5-6 Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm jsme. Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.
1.Jan 2:9-11
Kdo říká, že je v světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě.Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle a není nikomu kamenem úrazu. Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a ve tmě chodí; neví, kam jde, neboť tma mu oslepila oči.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.