Jeden proti všem

Převzato z knihy V Božím podzemí, kterou vydalo nakladatelství Stefanos. Její autor Richard Wurmbrand později po více než čtrnáctiletém věznění zakládá Hlas mučedníků, organizaci na pomoc pronásledovaným křesťanům. I když jsem tuto knihu ještě nedočetl, musel jsem se u ní mnohokrát pozastavit a přemýšlet, jaký je můj život, jak vypadá to mé následování...

Nemusely dlouho čekat, protože v roce 1945 byl do rumunské parlamentní budovy svolán "náboženský kongres". Místa zaplnily čtyři tisíce zástupců duchovenského stavu. Biskupové, kněží, pastoři, rabíni a muftiové tleskali, když bylo oznámeno, že soudruh Stalin jehož obraz visel na stěně, je čestným prezidentem kongresu. Přitom nemysleli na to, že tentýž muž - je současně prezidentem Svazu bezbožníků. Stařičký, třaslavý patriarcha Nicodim měl zahajovací proslov. Řekl, že sám je synem kněze. Jeho opakované přísliby podpory přebíraly další vysoké osoby, které mluvily po něm. Následoval vděčný potlesk. Jeden pravoslavný biskup odpověděl, že mnohé malé politické proudy vpluly do velkého proudu jeho církve. Mají barvy, zelenou, modrou a tříbarevnou a vyslovil naději, že k nim přibude rudá. Jeden vedoucí sboru za druhým, reformovaný, luterán i nejvyšší rabín vstávali, aby promluvili. Všichni vyjadřovali souhlas, že budou spolupracovat s komunisty. Moje žena, která seděla vedle mne, to nemohla déle snést a řekla:"Jdi a smyj tuto hanbu z Kristovy tváře!"

"Jestli to udělám, ztratíš svého muže," odpověděl jsem. "Nechci mít za manžela zbabělce. Jdi a udělej to," řékla Sabina. Přihlásil jsem se o slovo. Pořadatelé se těšili na to, že příštího dne uveřejní pozdravný projev faráře Wurmbranda, spolupracovníka švédské církevní misie a Světové rady církví. Začal jsem krátkým stanoviskem ke komunismu. Řekl jsem, že povinností nás kněží je oslavovat Boha a Krista - a ne pomíjitelné pozemské mocnosti. Našim úkolem je bránit jeho řísi lásky proti nicotnosti tohoto světa. Když jsem mluvil dále, zdálo se, že kněží, kteří clé hodiny naslouchali lichotivým lžím o straně, se probouzejí ze sna. Někdo začal tleskat, napětí se uvolnilo a náhle zaburácel potlesk - vlna za vlnou. Delegáti povstali a pochvalně mi volali vstříc. Ministr pro náboženství - pravoslavný kněz Burducea, který kdysi byl aktivním fašistou, zavolal z řečniště, že se mi odnímá právo mluvit. Odpověděl jsem, že mi toto právo dal Bůh a mluvil jsem dál. Nakonec byl vypnut mikrofon avšak hala byla v již takovém varu, že stejně nikdo nic neslyšel. Tím toho dne kongres skončil. Doslechl jsem se, že ministerstvo pro náboženství - zamýšlí odejmout mi povolení k výkonávání farářského úřadu. Radili mi, abych vyhledal pomoc u vlivného a právě zvoleného patriarchy. Po několika pokusech se mi podařilo zastihnout Justiniana, právě když se vracel z návštěvy Moskvy. Tam byl zahrnut mnohou pozorností. Černovousý,usměvavý, intligentní a plný radosti z nové hodnosti - takový byl muž, jehož péči byly svěřeny čtyři pětiny rumunských křestanů. Náhle jsem se rozhodl využít lépe času a nemluvit s ním jen o svých vlastních záležitostech. Řekl jsem mu, že se za něho pravidelně modlím a že odpovědnost za čtrnáct milionů duší je pro jednoho muže opravdu hrozné břemeno. Jistě se bude cítit jako svatý Ireneneus, který plakal, když ho proti jeho vůli zvolili biskupem a řekl: "Děti, co jste to udělali? Jak mohu nést takové břemeno? Biskup musí být spravedlivý." 

Při našem rozhovoru toho řekl jen málo. Po mém odchodu se však na mě informoval u přátel. Nějaký čas se přestalo o odnětí povolení ke kázání mluvit. Když jsem byl později policií zadržen k výslechům, byl Justinian mezi těmi, kdo pomáhali při mém propuštění. Později mne pozval do Jassy, svého biskupského sídla, kde jsme navázali důvěrné přátelství. Jeho neznalost Bible byla udivující, avšak mezi pravoslavnými kněžími nijak výjimečná. Poslouchal pozorně, když jsem mu připomněl podobenství o ztraceném synu. Vzal jsem ho za ruce a řekl, že Bůh všechny pobloudilé zase přijme, dokonce i patriarchu. Kromě mne se pokoušeli Justiniana ovlivnit i jiní křestané. Začal se modlit a milovat Boha. Bez ohledu  na jeho postoj začala strana akci proti náboženství. Ztratil jsem ho na několik let z očí.