Výjezd na Ukrajinu

28. 4. 2015 14:18
Rubrika: Nezařazené

 

Ke konci února jsem se ještě s dvěma dalšími lidmi vydal na Ukrajinu na prodloužený víkend. Vedoucím naší výpravy byl americký misionář Roger Harsh působící v Praze v rámci mezinárodní misijní organizace  YWAM. Trio uzavíral řidič naší dodávky a také výborný kytarista Jaroslav Feneš - Čech žijící v Německu v bývalé NDR na místě působení Moravských bratří v Ochranově - dnes Herrnhutu. Vzhledem k tomu, že byl náš tranzit zcela naplněn oblečením jak z českých sborů v Praze, tak z Herrnhutu (z velké části novým), stejně tak jako větší přívěsný vozík připojený k dodávce, museli jsme na Ukrajinu Roger a já cestovat po vlastní ose. Do místa našeho pobytu města Užgorod jsem dorazil v sobotu ráno a po příchodu do našeho ubytovacího zařízení - Hotelu Nehemiah jsem se mohl začít domlouvat s Rogerem, co se bude dále dít. Postupně jsme se také začali seznamovat s okolím, místním personálem i vedením hotelu.  Hotel, který nechal na konci devadesátých let minulého století vybudovat "Apoštol Slovanů" John McFarlaine, dnes slouží jednak jako klasické ubytovací zařízení, jednak jako místo pro setkávání pastorů, dějiště nejrůznějších konferencí,  výuku cizích jazyků, místo pro výuku a výchovu dětí, letní tábory atp. Mladý manželský pár, který má chod celého zařízení na starosti - Tetiana a Vasiko - byli velmi sympatičtí a ač sami ve svém životě prošli přes mnohé těžkosti a patálie - bylo nádherné vidět, jak si jejich službu Bůh používá. Skrze tento hotel nebo službu tamější Nehemie totiž prošlo už asi 50 sirotků, kteří se právě prostřednictvím  práce v tomto hotelu a možností s tím spojených - mohli integrovat do normálního života. Na Ukrajině je totiž běžné, že sirotci  musí z dětských domovů odejít už v šestnácti letech - vrženi do tohoto světa - odřízlí od dřívějšího způsobu života, kdy je o ně ve všem, co se základních materiálních potřeb týče, postaráno - často končí velmi špatně - jako pasáci, drogoví dealeři, prostituky nebo bezdomovci... Díky existenci tohoto hotelu, ale tito mladí lidé mohou dostat práci na místě, kde je nikdo nezneužívá a kde naopak zažívají lásku a přijetí, která jediná jim může dát naději a víru v lepší život.. je časté, že právě tady mohou zakusit Boží  dotyk a změnu ve směřování života. Další výhodou je, že jsou v prostředí, které je silně motivuje  k učení se cizích jazyků a to především díky častým zahraničním návštěvám ...  

V tomto zařízení s námi bydlelo také několik rodin z východních oblastí Ukrajíny, které musely utéct ze svých domovů a opustit všechen svůj majetek kvůli právě probíhající válce. V tomto ohledu je zajímavostí, že příjmy této organizace pochází z pronájmu pokojů, které si ovšem za stávající politické situace na Ukrajině nikdo nerezervuje. O to víc mě překvapilo jejich rozhodnutí ubytovávat a starat se po všech stránkách o více rodin, protože nadále musí platit další personál- recepční, kuchařky, uklizečky, číšnice, starat se o lidi přišlé z dětských domovů a platit inkaso...  Když ale podnikli krok víry, Bůh se o ně postaral tak, že jim peníze na chod a fungování přinesly dokonce nevěřící lidé. 
My sami jsme uskutečnili několik výjezdů  do okolí, ať už šlo o různé sbory, jednotlivce nebo sirotčinec a mohli jsme různými způsoby potěšit a povzbudit mnoho různých lidí. Poznali jsme také pohostinnost a nesmírnou vřelost místních lidí, když jsme se dostali na "takové ukrajinské paseky", kde lidé žijí jako u nás před 100 lety bez elektřiny, bez klasických záchodů atd.. Lidé žijící na těchto místech musí být kvůli ekonomickým podmínkám na Ukrajině v mnohém soběstační, takže jim nezbývá než chovat domácí zvířata a pěstovat zemědělské plodiny ve větším množství... První den - sobota se  odlišovala od ostatních v tom, že když jsme měli jet do prvního sboru, ještě nepřijel náš řidič Jaro, který měl problémy na hranicích kvůli nákladu. Ve chvíli, kdy už jsme měli odjíždět na místo, mi volal Roger z hranic, který se vydal na pomoc Jarovi, abych jel do daného sboru sám s tím, že přijede později. Pár hodin na ukrajinském území a nezbývalo mi než se vydat na setkání, o které jsem navíc nic  nevěděl, úplně sám. Na setkání jsem mohl  sdílet osobní svědectví o cestě k Bohu a obrácení, a protože jsme pak volně přešli k diskuzi na některá témata  hodina  a čtvrt, než dorazil Roger, uplynula jak voda.
 
   V námi navštíveném ukrajinském sirotčinci pro starší děti (spravuje jej místní konzervativní baptistický sbor), které se začleňují do normálního života taktéž musejí chovat prasata, slepice, králíky a různé druhy drůbeže - hodně mě zarazilo, když jsem viděl jednoho kluka, jak chodí na boso, i když bylo hodně chladno a na zemi semtam tály zbytky sněhu. Později jsem se dozvěděl, že by sice boty mít mohl, ale nechce v nich chodit, protože už si dříve (ještě jako mladý bezdomovec) zvykl žít bez bot. Člověk zodpovědný za vedení tohoto zařízení mi řekl, že jsou rádi, když mají na jídlo, oblečení a náklady spojené s ubytováním, na žádné další aktivity jako výlety, sporty, dovolenou nebo hry už nezbývá...Někteří kluci dokonce musí dojíždět na oběd na kolech 20 kilometrů, v tomto zařízení se snaží mladé muže od 16 let vyučit různým řemeslům a naučit je zodpovědnosti za sebe samé, tak aby mohli fungovat bez jakékoliv pomoci... Poslední den byl velmi silný v tom, že jsme jeli na dětský program do Zaričeva, který spočívá v tom, že místní církev každé úterý pořádá pro děti akci, kde je nějaké vyučování, chvály a k tomu vždy navaří nějaké jídlo. Když jsme přijeli, shluklo se tam najednou asi 70 většinou romských dětí, kterým jsme měli přivézt nějaké jídlo, sladkosti, ovoce atp. - bylo úžasné vidět, jak tyto malé děti dokáže nadchnout a rozveselit brnkání na kytaru a chvály a jak spokojeně a nadšeně pojídaly vše, co jsme přinesli. Málokdy lze vidět tolik radosti z tak mála...
I když jsem byl zpočátku mírně zklamaný kvůli tomu, že se věci neděly tak, jak jsem si původně představoval - myslel jsem si, že budem přímo mezi lidmi, s  kterými  se budem potkávat v denodenním kontaktu. Zjistil jsem, že právě to, že jsem mohl vidět fungování a přínos dané organizace/hotelu pro Církev a Boží království (Nehemiah Užgorod organizuje různé společné akce a různými způsoby sjednocuje Církev v tomto městě) bylo nakonec mnohem silnější, než by bylo bývalo prodlívání na  jednom místě...To, že jsou tam mladí lidé, kteří díky jejich působení namísto bezdomovectví nebo zločinu mohou žít normální život, mě povzbudilo a mnohem více jsem si zase uvědomil, že život s Bohem má vždy význam, i když to možná na první pohled nemusí být vidět tolik jako právě tady...
 
Tyto čtyři dny pro mě osobně byly velmi silné, ač jsem si původně myslel, že tam pojedu a nějak pomůžu, byl jsem  to nakonec já, komu bylo pomoženo...Pokoj, který jsem měl, když jsem odjížděl z Ukrajiny a i krátce po přiíjezdu se nedá ničím vyčíslit a chtěl bych ho mít neustále...
Zobrazeno 1396×

Komentáře

slachmánek

Hodně mi to připomíná (jen je to v německu):
http://www.siloah-hof.de/

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio