Abraham - najdi svoje místo, vztah s Bohem a zůstan věrný

15. 12. 2019 16:09
Rubrika: Bible...

Abraham nikdy nepatřil k mým nejoblíbenějším biblickým postavám, i když právě na něm spočinula role praotce Židů, muslimů a nakonec vlastně i křestanů. Jen dnes čítají tyto náboženství několik miliard lidí. Z jednotlivých kapitol Genesis vyplývá, jak těžké to asi musel mít a co všechno musel vytrpět. Často musel zastříhat ušima, nechat na sobě štípat dříví. Jsou uvedeny konkrétní případy, kdy ho přemohl strach a lhal a jeho asi vůbec největší slabinou – alespoň na počátku jeho života byla malá víra a nejistota – i když právě tato jeho slabina, se nakonec proměnila v jeho vůbec nejsilnější stránku, kterou mu nakonec Bůh přičetl za spravedlnost. Abraham se po prvních pětasedmdesáti letech svého života (nakonec se dožívá 175 let), po smrti svého otce, již v plné síle, plně osamostatňuje a Bůh ho vybízí, aby vyšel ze své domoviny v Cháranu do Země zaslíbené v Kanánu.

Asi vůbec nejsilnější stránkou Abrahama bylo, že měl srdce pro ostatní a nikdy mu nebyl lhostejný osud ostatních. Častokrát dokázal zájmy ostatních upřednostnit před sebou samým, někdy i nasazením vlastního života. To samozřejmě mnohokrát předvedl v přístupu a v jednání k druhým lidem, což vycházelo i z jeho vřelého vztahu k Bohu. Záleželo mu na ostatních a vždy se jako správný patriarcha nesnažil jen o vlastní zisk, ale i o potřeby či záchranu ostatních. Jeho životu je v Bibli věnováno mnoho kapitol. Abraham se nakonec, po mnohých peripetiích, stává praotcem Židů, křestanů i muslimů – a je tak vlastně největším otcem, jaký kdy po tomto světě chodil (Jeho jméno také znamená otec mnohých). Detailně by se daly rozebírat mnohé periody či eskapády jeho života, domnívám se však, že pro dnešní dobu jsou klíčové především tři z nich, které rozvedu.

Pravděpodobně vůbec nejzajímavějším faktem na Abrahamovi je, že ač sám zakladatel židovského národa i praotec Arabů a nakonec i křestanů se po vyjítí z Charánu nějakou dobu potuluje z místa na místo. Už jeho otec Terah měl dle Gen: 11:31 i s Abrahamem, Lotem a jejich ženami odejít z chaldejského Uru do Kanánu, ale Terach misi nedokončil, jak měl, a rozhodl se usadit v Charánu. K usazení se v Kanánu, pak po smrti Teracha vybídl Bůh Abrahama. Ten se, i po několikanásobném Božím ujištění a zaslíbení, že mu dává Kanánskou zemi, vždy vypravuje na nové místo, kde se také na nějakou dobu usazuje. V Genesis 13 je pak zaznamenáno, že až po vystřídání 6 různých míst pro život – Abraham znova „putuje z místa na místo“ a teprve jako sedmé (symbolicky číslo plnosti) konkrétní - uvedené místo pro svůj život a domov, kde se usazuje natrvalo, je u dubů Mamre v Hebronu – na území dnešní Palestiny. V Hebronu je dodnes i jeho hrobka, studny a další význačné místa, kde pak následně strávili velkou část svých životů i Izák a Jákob.

Pro dokončení úkolu - zakořenění a usídlení se v zemi zaslíbené a následně i založení rodu, z kterého vzejde Mesiáš, si Bůh nevybral nikoho, kdo by byl dokonalý. Abraham vpodstatě dokonává, co jeho otec sám nedokončil, kdy Terach v půli cesty rezignuje na původně vytyčený cíl a na místo toho zůstává v Cháranu. Usazení se v zemi zaslíbené a její zabrání je však zprvu po nějakou dobu pro Abrahama příliš komplikované, jakoby nemožné. I když mu Bůh jasně zjevuje, že je mu zaslíbena – Abraham bez zjevné příčiny odchází do Negevu a dál se různě motá, až se nakonec usazuje u dubů v Mamre. To nejlepší - Boží jakoby nešlo získat bez boje a námahy…Abraham přitom určité sbírá zkušenosti, musí se namáhat a přemáhat a při nebezpečích spjatých s tehdejším cestováním, také určitě buduje a rozvíjí svou víru a důvěru, ale i jiné schopnosti a dovednosti a také charakterové črty. A možná až po nějaké době faktického osamostatnění a i strádání, dochází do stavu víry a důvěry, kdy je schopen se usadit a zakořenit na novém Bohem vybraném místě.

Dalším klíčovým prvkem pro jeho směřování a celý život – vlastně tím nejdůležitějším, co mu nakonec přineslo i vše ostatní, bylo „chození“ – osobní vztah s Bohem. Abraham rozmlouval s Bohem, volal na Něj a dokázal rozlišit jeho hlas. V Gen. 12:5 je také uvedeno, že s sebou na cestu z Cháranu vzal duše, které získal – myšleno pro víru v jednoho Boha. I když Abraham nepocházel z věřící rodiny (podle židovské tradice přesně naopak - jeho otec Terah byl pohanem) se přimkl k Bohu a vytvořil společenství, kde mohl tento svůj vztah i sdílet a posilovat.

Poslední - rovněž nesmírně důležitou charakteristikou, kterou uvedu a která ale vychází a je podmíněna právě dvěma předchozími a pro kterou je Abrahám také nejvíce „proslavený“ – je víra (viz. List Židům 11. kapitola). Ovšem ne ve smyslu nějaké víry v něco – ale ve smyslu věrnosti, poslušnosti, podřízenosti a zároveň naděje, které se vztahují k Božím zaslíbením – k víře, že skutky dosud nenaplněné a neviditelné se stanou realitou. Tomu jsou pak podřízeny Abrahamovy činy a životní směřování. Bůh Abrahamovi slíbil, že z něj vzejdou mnohé národy za situace, kdy jeho žena Sára byla neplodná a nemohla počat dítě. Abraham tomu i tak uvěřil a Bůh mu to přičetl za spravedlnost. Následně musel čekat dlouhých dvacet pět let, než se zaslíbení opravdu naplnilo. Bůh k němu od doby prvního zaslíbení potomka z jeho těla (bylo pro něj zcela jasné, že jeho žena je rovněž jeho tělem – (viz. Genesis 2 – a odejde muž od svého otce a matky, přilne ke své ženě a budou “jedním“ – stanou se jedním tělem). Ač by si Abraham při jeho bohatství celkem jednoduše mohl pořídit další ženy nebo vytvořit harém, poslouchá a jedná dle Božích principů a přikázání a kráčí po cestě nejednoduché a určitě i nepříjemné. Samozřejmě se i v něm samém projevuje člověčina a v okamžicích, kdy za ním příchází Boží poslové nebo k němu promlouvá Bůh, nevěří zcela, pozbývá naděje a ptá se Boha, jak to zařídí.
Po deseti letech od prvního zaslíbení dá Abraham (tehdy ještě Abram) na naléhání své ženy a za účelem zplození potomka sdílí stan s její služebnou Hagar, s kterou zplodí Izmaele. I přes tyto pochybnosti, které vyústily i v konkrétní skutek nevíry, však Bůh drží své slovo. Až když už se situace zdá být bezvýchodná, po menopauze Sáry – Sára počne a porodí vytouženého a dlouho očekávaného syna Izáka. Úplným, absolutním drijákem knihy Genesis – se pak stává zkouška Abrahama, kdy na místě dnešní chrámové hory, kde byl stvořen svět, (místo se nazývá Morija) Bůh chce, aby vytouženého syna zaslíbení Izáka obětoval. Abraham určitě svíraný a sklíčený, neváhá a rozhodne se Izáka opravdu obětovat – v poslední chvíli ho však zastaví Boží anděl, s tím, že má místo Izáka obětovat beránka nacházejícího se poblíž. Abraham v testu obstojí a Bůh tak ještě rozšiřuje svá zaslíbení. .

Abraham se stává zakladatelem židovského národa, z kterého vzejde Spasitel – a postaví tak základ, na němž stávala a do jisté míry ještě pořád stojí celá euroatlanstská civilizace. A nejenom ona, ale skrze svého druhého syna – Izmaele i celý islámský svět.

Zobrazeno 775×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio