Bůh vs. člověk - japonské zemětřesení

Před několika týdny v Japonsku propuklo obrovské zemětřesení, které dlouho plnilo stránky nejrůznějších novin a časopisů a stejně tak upoutávalo zájem  televizních kanálů snad ze všech koutů světa. Dnes jsem měl k tomuto tématu možnost vyslechnout jeden velmi zajímavý postřeh.

Japonsko - jedna z nejvyspělejších a nejbohatších zemí světa - technologicky určitě na nejvyšším levelu, která s velkým předstihem i ve srovnání s USA oplývá všemi vymoženostmi, které přináší rozvoj vědy, informačních technologií atd...  S jeho finančními možnostmi bylo také skvěle připraveno na všechny eventuální bezpečnostní rizika. Domy nebo budovy, at už obytné nebo sloužící k industrialním účelům, byly postaveny tak, že už se předem počítalo se zemětřesením, stejně tak i všechny jaderné elektrárny - včetně té ve Fukušimě...nikde jinde na světě není vynakládáno tolik finančních prostředků k vypořádání se s nenadálými přírodními katastrofami a k zajištění bezproblémového chodu jaderných elektráren v případě vzniku krizové situace jako v Japonsku...přesto přes všechno ale došlo k nejhoršímu - k výbuchu reaktorů a šíření radiace a ještě předtím k pádu - totální destrukci mnoha budov, domů a i zničení velkého množství movitého majetku.

Zajímavé - V Japonsku, které bylo oproti jiným zemím na zemětřesení připraveno mnohem lépe, přesto dochází k naprostému selhání jakýchkoli bezpečnostních opatření..a infrastruktura země je v postižených oblastech silně narušena..dokonce dochází k mnoha lidským ztrátám

Později, když jsem o tom začal přemýšlet, mě napadlo, že obdobných případů, kdy se člověk domníval, že může plně spoléhat jen sám na sebe, na své vynalézy, na své plány...bylo v celé historii lidských dějin mnoho. Dříve či později se ale vždy ukázalo, že žádný lidská inovace či vynaléz nebo jakékoliv plánování nemůže lidstvu zajistit jeho soběstačnost - jeho autonomii, nezávislost na Bohu a Božím řádu, tak aby se člověk stal sám sobě pánem - naopak tyto snahy vždy končily, končí a budou končit fiaskem. Ani ty nejdražší a nejmodernější bezpečnostní opatření, které byly dílem člověka - vyvinuli je nejlepší japonští technologové a vědci nakonec nestačily. Jako předobraz či symbolické vyjádření platnosti tohoto principu může sloužit notoricky známý příběh o Babylónské věži z bible - konkrétně z první knihy Mojžíšovy - z Genesis. Soběstřednost člověka, nespoléhání se na Boha a celkový odvrat od něj nakonec vede v to, že si člověk začne myslet - že jeho práce, úsilí,  plány a plánovaní mu zajistí úspěch, bezpečí a prosperitu bez jakéhokoliv ohledu na ostatní záležitosti spojené se životem na planetě Zemi.

Genesis 11,4-6

• ⁴Nato řekli: „Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi.“ (Lidé toho věku  úplně zapomněli na Boha - a na místo něj si chtěli jako středobod svého býtí na Zemi postavit svůj vlastní - tedy lidský výtvor a na něj se taktéž chtěli spoléhat. Byl to jejich plán, jak vyzdvihnout sebe sama, který vycházel z jejich pýchy, kterou by realizace plánu jen dále prohlubovala, proto nakonec Bůh zasahuje a jejich záměr k jejich vlastnímu prospěchu zmaří. Včas, tak aby nedošlo k ještě větším škodám.)
  
• ⁵I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali.
  
• ⁶Hospodin totiž řekl: „Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést.

Ve skutečnosti tedy lidské síly, námaha, úsilí, práce samy o sobě nic neznamenají. Jeden literární klasik k záležitostem lidského plánování například pronesl: Chcete-li pobavit Pána Boha, seznamte ho se svými plány do budoucna. (Woody Allen)

V žádném případě nechci  tvrdit nebo obvinovat Japonsko a jeho obyvatele z bezbožnosti nebo čehokoliv jiného - na mnoha dalších místech ve světě se děje i spousta jiných katastrof, na které se ale v zásadě dá vztáhnout podobný princip - kdy člověk staví sám sebe do pozice středobodu všeho dění a Boha absolutně vynechává. Zároven nechci  podsouvat, že se mnohé katastrofy a neštěstí neděly i v jiných historických epochách (otázkou je spíš jak často a do jaké míry se děly ve srovnání s dnešní dobou)

Téma katastrof a neštěstí na tomto světě je spíše božím tajemstvím, které člověk s jeho omezeným myšlením, znalostmi a duchovní perspektivou nikdy nemůže plně pojmout, pochopit. Tuto problematiku řeší např. pasáž z Lukášova evangelia 13,1-5, která z omezeného lidského hlediska vysvětluje  důvod přítomnosti neštěstí a katastrof ve světě. Katastrofy, pohromy a neštěstí nemůže chápat jako nějaké tresty pro konkrétní jedince, ale spíše jako varování a napomenutí a hlavně také jako výzvu k pokání a uznání své vlastní omezenosti a ohraničenosti před a vůči Bohu.

• ¹Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí.
  
• ²On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?
  
• ³Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.
  
• ⁴Nebo myslíte, že oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma?
  
• ⁵Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“