Kým je pro mě Bůh?

Kdo a kým je pro mě Bůh?

  Když jsem si včera po dlouhé době četl 15. kapitolu Lukášova evangelia a dostal jsem se až k podobenství o Marnotratném synovi, která je jednou z nejkrásnějších částí Bible - zasáhla mě, uchvátila a řekl bych až dojala jedna věc. Když se mladší marnotratný syn vrací ze svého dobrodružství, při kterém prohýřil polovinu otcova veškerého majetku a vlastně i pošpinil otcovo jméno tak najednou, když přichází zpět ke smyslům, k rozumu a uvědomuje si své provinění, svou chybu, svůj hřích a hluboce se pokořuje - je si vědom, že dle zákona, dle norem už není hoden nazývat se jeho synem, přesto se však rozhodne pro návrat domů...

Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě.Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků. Lukáš 15, 18-19

-

Jeho otec na něj ale přesto přes všechno celou dobu čeká a vyhlíží ho -

A zatímco byl stále velmi daleko, jeho otec ho viděl jak přichází. Naplněný láskou a soucitem, utíkal k svému synovi - objal ho a políbil. Lukáš 15:20

Otec, i když syn odešel a byl zcela mimo jeho dům a dokonce si vybral veškerý svůj majetek - polovinu jeho jmění a prohýřil ho takovým způsobem, že pošpinil jméno celé rodiny, syna vyhlíží - čeká na něj neustále, celou dobu v naději, že se s ním zase shledá, že se navrátí do jeho domu. Následně pak synovi vůbec nic nevyčitá, nenadává mu, nepopichuje ho, nechytá za slovo - prostě jen čeká s otevřenou náručí a s nekonečnou, ničím neomezenou láskou. A jeho první slova? "Rychle! Přineste nejlepší róbu, jakou máme a oblečte ho do ní. Dejte mu prsten a  sandály na jeho nohy a zabijte vykrmené tele. Musíme uspořádat hostinu a oslavit tak jeho návrat, nebot tento můj syn byl mrtev, ale nyní se navrátil do života. Byl ztracen, ale nyní je nalezen. Lukáš 15:22-24.