William Wilberforce - zrušení otroctví skrze Božího syna

…kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem…“ Ma­rek 10:43

„…ať to činí ze síly, kterou dává Bůh…“ 1. Petrova 4:11

Přejato ze stránek Slovo pro každý den - http://www.spkd.cz/2012/12/slovo20121226/

Mnoho nevěřících lidí často napadá křestanství kvůli otrokářství. I skrze tento článek snad mohou dospět k názoru, že křestanství, potažmo - křestané - následovníci Ježíše Krista nemohli a nemohou mít s  otrokářstvím, jak jej známe z novověku - ať  už  s otroctvím nebo nevolnictvím (potlačování důstojnosti a svobody člověka a vykořistování, které často ústí v bídné životní podmínky často až na hranici ohrožení samého života) nic společného. I k tomuto zrušení otroctví totiž v podstatě došlo skrze Ježíše Krista. Hodnoty a ideje, které jsou spjaty s jeho působením na této Zemi jsou totiž s otrokářstvím v naprostém protikladu.

William Wilberforce vyrůstal jako privilegované dítě, studoval na univerzitě v Cambridgi. Dva týdny po svých dvacátých prvních narozeninách byl zvolen do parlamentu, kde se stal vynikajícím řečníkem a politikem. Potom se setkal s Johnem Newtonem, autorem oslavné písně „Vzácná milost“. Bývalý kapitán lodi s otroky, Newton, našel Krista, činil pokání ze skutků svého starého života a stal se služebníkem. Po setkání s Newtonem byla zaseta do Wilberforcova srdce semena, která měla rozhodující vliv na změnu dějin. V roce 1787 Wilberforce zahájil kampaň, která měla Velkou Británii přivést k uvědomění si krutosti otrokářství a vést k hlasování pro jeho zrušení. Byl to nelítostný boj. Politici, průmyslníci a náboženští vůdci, kteří měli své vlastní otroky, stáli proti němu. John Wesley napsal Wilberforcovi ze své smrtelné postele: „Když je Bůh s tebou, kdo může být proti tobě? Jsou oni všichni dohromady silnější než Bůh? Nedej se unavit konáním dobra! Pokračuj ve jménu Božím a v síle Jeho moci, dokud i americké otrokářství (to nejodpornější pod sluncem) nezmizí.“ Wilberforce vytrval, protože věděl, co bylo v sázce: životy miliónů lidí. Zákon o zrušení otroctví, který zakazoval obchod s otroky, byl nakonec 23. února 1807 schválen ve sněmovně poměrem hlasů 283 ku 16. O dvacet šest let později, téměř u konce Wilberforcova života, bylo otroctví zrušeno v celém britském impériu. Krátce poté bylo zrušeno i ve Spojených státech. Jak se to stalo? Tak, že se jeden muž rozhodl žít podle principu „služte v lásce jedni druhým“ (viz Galatským 5:13).

  Pisatel životopisu Williama Wilberforce, Eric Metaxas, poukazuje na skutečnost, že zrušení britského obchodu s otroky mělo ještě větší důsledky: „Najednou jsme vstoupili do světa, ve kterém bychom se už nikdy neptali, jestli je naší společenskou zodpovědností pomáhat chudým a trpícím. Jenom bychom se dohadovali, jak… Když byla tato myšlenka vypuštěna do světa, svět se změnil. Otroctví a obchod s otroky byly brzy z velké části zrušeny a mnoho menších společenských špatností bylo zrušeno také. Poprvé v dějinách se lidé najednou začali seskupovat v rámci společenských zájmů.“ Proto Metaxas nazývá Wilberforce „největším společenským reformátorem v dějinách světa“. Metaxas pokračuje a říká: „Svět, do kterého se narodil v roce 1759 a svět, který v roce 1833 opustil, byly tak odlišné jako olovo a zlato. Wilberforce řídil sociální zemětřesení, které nově uspořádalo světadíly a jeho důležitost začínáme plně oceňovat až nyní.“ Během svých prvních let v parlamentu pil Wilberforce každý večer víno, chodil na večeře a byl považován za „nejzábavnějšího muže v celé Anglii“. Když na to vzpomínal, napsal: „První roky, kdy jsem byl v parlamentu, jsem nic nedělal – nic, co by mělo smysl.“ Ale když svěřil svůj život Kristu, objevil smysl svého života. Netýkalo se to dosažení osobní důležitosti, ale služby druhým. Sejdi dnes ze své cesty a pomáhej, žehnej a služ druhým. A Bůh z tebe určitě bude mít radost!