Jan Palach - sebevražda není OK...

Neobvyklé, dechvyrážející, vybočující z průměru - záležitosti oplývající těmito a podobnými charakteristikami vždy táhnou, poutají pozornost a někdy mohou fascinovat celé masy... Bylo tomu tak pochopitelně i v roce 1969, kdy se upálil dvacetiletý student filosofické fakulty UK Jan Palach. 

 Musím přiznat, že jsem na Jana Palacha dlouhou dobu pohlížel s obdivem. Tak radikální čin proti zločinnému režimu nemůže zůstat bez povšimutí a alespoň trochy opatrného uznání... Dnes ale jeho smrt - de facto sebevraždu vidím v zcela jiném světle. Samozřejmě chápu, že naše společnost víc než kdy jindy  potřebuje hrdiny, lidi, kteří zatřesou naším svědomím a nebo dokonce změní směr, kterým se v životě ubíráme. Otázkou zůstává, jestli je sebevražda opravdu vhodným způsobem, jak toho dosáhnout. Sám se domnívám, že tomu tak rozhodně není, a protože jsem v nedávné době zhlédl několik reklamních upoutávek na akci k jeho glorifikaci a i zde vyšel článek, který referuje o jeho smrti spíše pozitivně, chtěl bych uvést fakta a argumenty, které představí způsob skonání, okolnosti a důsledky sebevraždy Jana Palacha z jiných perspektiv, než které jsou dnes lidem ve většině případů předkládány. I když vím, že Jana Palacha po jeho smrti soudil Bůh, který vidí do srdce a zná nejlíp všechny lidské motivy, stejně jako životní osudy a každý detail našeho života, zkrátka všechny záležitosti, které nás formují a ovlivňují naše směřování a mají tak do určité míry vliv i na každé okamžité lidské rozhodnutí - a zároveň uznávám, že jen Bůh ví, kde duše Jana Palacha dlí...musím jeho čin sebeupáléní, který způsobil jeho smrt, odsoudit...

1. Optika křesťana - protože věřím Bohu a Bible je pro mě neomylným Božím slovem, nemohu se s aktem sebevraždy v žádném případě ztotožnit, byť by byla spáchána s těmi nejšlechetnějšími úmysly. Věřím, že lidský život je dar -dar od Boha a každý život - každý takový dar by měl směřovat k slávě Boží - lásce k Bohu,  lásce k bližnímu, proměně charakteru, ochotě k oběti pro druhé atd... Jak vyjádřil Jan Palach svým činem lásku k Bohu, k svým bližním, k dalším lidem, kteří se ho rozhodli následovat ? - To, čím se Bůh křestanství zásadně  liší od jiných náboženství je, že nikde na žádném místě v Bibli nežádá po lidech živé oběti. Bůh v protikladu k tomu vybízí lidstvo k každodenní oběti, k žití pro druhé:

Římanům 12,1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

Bůh nechce sebevražedné teroristy ani sebeupalování - to nikdy nebyl jeho původní záměr pro člověka. Bůh chce, aby se člověk proměnoval do Boží podoby - aby se člověk víc a víc stával jeho obrazem a skrze to, aby byl stále více požehnáním pro své okolí. Jan Palach možná do této podoby mohl vrůstat, kdyby...   I kdyby ale Boha a Jeho lásku nepoznal a Bůh mu nedal milost, mohl se angažovat v boji proti režimu jinými způsoby a to třeba až do jeho pádu - po celých 20 let a k tomu být k užitku a povzbuzením pro své okolí. To je obsáhnuto i v následujícím verši:

 Matouš 12:9 Jděte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“

Bůh lidi na prvním místě nevede ke vzdoru vůči nějakému systému, lidem, náboženství - Bůh vyzývá člověka na mnoha místech k následování, k budování Božího království, k připodobňování se jemu samému tj. k proměně srdce - výměně staré přirozenosti za novou.  Obět člověka ale někdy může být vymotivována přesvědčením o vlastní dostatečnosti, určitou formou sebespravedlnosti - Jde vlastně o postoj, že jsem to právě já, kdo svou silou, svou mocí -  efektivně pomáhá druhým a nahrazuje tak Boha, i když si toho často ani nemusí být vědom. Za takovými postoji ale stojí pýcha. Bůh také říká: Ne silou, ne mocí, ale mým Duchem - Zach. 4:6

Otázka může znít: Co motivovalo Jana Palacha k sebeupálení? Byla to opravdová láska? Co hrálo rozhodující roli při konečném odhodlání se k tomuto činu?

To, po čem touží Hospodin tedy není na prvním místě oběť, ale milosrdenství - jedná li se o skutek z milosrdenství - měl by vyvěrat z srdce člověka a zároveň být vypůsobený Duchem svatým. Člověk už natolik vrostl do podoby Krista, že činí daný skutek automaticky a rád - bez nechuti, přemýšlení nebo váhání. 

Poslední verš, u kterého bych se rád pozastavil je z 1. Sam. -  15. kapitoly, která pojednává o jednom ze zasádních faktorů, proč nakonec král David nahradil jako krále Izraele Saula. Zatímco se Saul odmítl podřídit Bohu a Jeho Slovu, David byl jeho pravým opakem - a po celý život se snažil (i když se někdy nedařilo) podřizovat se Božímu vůli a jeho srdce bylo při Hospodinu.

1.Samuelovava 15:22-23  Tu řekl Samuel: „Líbí se Hospodinu zápalné oběti a obětní hody víc než poslouchat Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než obětní hod, pozorně rozvažovat je víc než tuk beranů. Vzdor je jako hříšné věštění a svéhlavost jako kouzla a ctění domácích bůžků. Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, i on zavrhl tebe jako krále.“

Jakékoliv oběti jsou zbytečné a Bohu se příčí (viz.např. Iz 1 nebo Jer. 6) - pokud člověk jde proti Němu, proti tomu, co On připravil pro člověka. Bůh po člověku nežádá sebeupáléní, oběti, které jdou proti Božím záměrům, které nevedou k přibližování se Božímu obrazu, proto nevěřím, že se akt sebeupání mohl křestanskému Bohu líbit. 

Optika příčin a následků jeho smrti: Na následujích řádcích bych chtěl poukázat na další aspekty, které mohou  k okolnostem a následkům skonání Jana Palacha taktéž přinést nové náhledy a hodnocení.  

V knížce Zdenky Kmuníčkové - Poslední dny Jana Palacha, ve kterém je přepsán poslední rozhovor s Janem Palachem, kdy po jeho sebezapálení  ležel v nemocnici,  Jan vyznává, že k tomu, aby se zapálil potřeboval vztek. Je vztek dobrým rádcem? Není lépe rozhodovat se o svém bytí a nebytí s čistou hlavou - v klidu, bez emocí? 

Další velmi negativní rozměr Palachovy smrti vidím v možné reakci jeho nejbližších - jaké to asi muselo být pro jeho maminku, otce, sourozence, nejbližší přátele atd.?  Přáli si, aby Jan zemřel, aby je opustil?

Poslední věc, na kterou bych v souvislosti s jeho smrtí chtěl upozornit, je vlna sebevražd, která nastala v Československu i po celém světě. Desítky mladých lidí, inspirováni Palachem, se pokusily o sebevraždu. Někteří přežili - často s trvalými následky, jiní ne. A co jejich rodiny, přátele? Byla to Boží vůle? Prospěl jeho čin světu, našemu národu - jemu samému?

Odhlédneme - li od jednotlivce, od člověka, může se snad zdát, že jeho čin něčím významným přispěl - ...podívame-li se ale na životy stovek lidí, které měly v důsledku nebo i v důsledku jeho smrti pokažené životy, budeme nahlížet na jeho smrt jinou optikou...Jako člověk, který z Boží milosti - mohl uvěřit Bohu, pohlížím na Palachovu smrt veskrze negativně a nevěřím, že by jeho smrt mohla být prvotní vůlí křestanského Boha...